Když jsem se provdala za Mykolu, rozhodli jsme se s ním přestěhovat do domu mých prarodičů, který jsem zdědila.
Mykola a jeho rodina žili pod jednou střechou, než jsme se vzali, takže bylo přirozené, že jsme se přestěhovali do mého domu. Pracovala jsem ve městě vzdáleném 25 kilometrů a všechno šlo dobře, dokud Mykola nepřišel o práci traktoristy.
Protože v naší vesnici bylo těžké najít práci, Mykola mě přesvědčil, abychom prodali dům a koupili si byt ve městě, kde podle něj bylo více pracovních příležitostí.
Navzdory mým pochybnostem mě Mykola stále přesvědčoval a zdůrazňoval výhody, které by přestěhování přineslo, zejména pokud bychom plánovali mít děti. Jednoho dne jsem přišla domů dřív než obvykle a zaslechla jsem, jak Mykola mluví se svou sestrou, která u nás byla na návštěvě.
Radila Mykolovi, aby prodal můj dům, koupil byt a pak se se mnou rozvedl a nárokoval si polovinu majetku. Když jsem šla do kuchyně, mlčela jsem o tom, co jsem od nich slyšela, ale v hloubi duše jsem byla zklamaná jejich neupřímností.
Když švagrová odešla, řekla jsem Mykole, že dům neprodám, a on nechápal, proč jsem tak rychle změnila názor. Ztratila jsem jeho důvěru. Teď nevím, co mám dělat a jestli s ním mám dál žít.
