Abych byl upřímný, nemám rád, když mám doma hosty. Dávám přednost setkáním v restauracích nebo kavárnách. Jsou lidé, kteří rádi přijímají návštěvy, jako například moje sestra Kasia. Ona a její manžel často navštěvují přátele v různých městech a zvou k sobě domů celou rodinu a přátele. I když jsme sourozenci, jsme jako oheň a voda. Můj byt je mou pevností, především pro mou rodinu. Ale moje žena mě přesvědčila, že její kamarádka nás opravdu chce navštívit. Co naplat, někdy musí člověk udělat ústupky.
Neměl jsem moc času, tak jsem koupil hotové jídlo v supermarketu. Byl jsem vyčerpaný, a tak jsem si v obchodě vybíral a stál ve frontě přes hodinu. Když jsem se vrátil, manželka byla z mé nedochvilnosti nešťastná, ale nakonec jsme vše připravili včas. Problém začal, když naši hosté překročili práh. Když manželčina kamarádka zjistila, že jídlo je ze supermarketu, okamžitě si začala stěžovat, že si vždycky vaří sama a její syn takové jídlo kategoricky odmítá.
Pak začala kritizovat naše víno, načež si všimla, že na podlaze chybí koberec.
– Jak to, že nemáte v bytě koberec? – řekla s ironií.
Nechápala jsem, proč by měl být koberec tak důležitý. V hlavě jsem měl jediné přání: dostat ji ze dveří. Moje žena byla v šoku a já na pokraji výbuchu, ale oba jsme mlčeli. Ten večer byl plný komentářů a slíbili jsme si jedno: už nikdy nebudeme doma přijímat hosty ani nikoho navštěvovat. Raději se sejdeme někde ve městě. Byli to naši poslední hosté.
