S Andrewem jsme manželé už sedm let. Většinu této doby jsme bydleli v mém bytě. Je zde sice přihlášen, ale vždy se cítil jako host. Nechce dělat žádné rekonstrukce. Stěžuje si jen na tapety, starý nábytek a elektroinstalaci, ale nechce se mu pustit do práce a něco měnit. Myslí si, že bych se o to měla postarat já. Zároveň pravidelně dává rodičům peníze na renovace a nový nábytek. Často tam dokonce sám chodí něco opravovat.
Zpočátku jsem si myslela, že má pravdu. Přece jen přišel na cizí místo a nevěděl, jak dopadne naše budoucnost. Ale uplynulo sedm let a jeho postoj se nezměnil. Začalo mě to rozčilovat. Podivná je také situace s jeho rodiči. Rozhodli se ho odhlásit z bytu, aby platil méně za účty, ale přesto po něm stále chtějí peníze.
– Co kdyby mě chtěli vyhodit a odhlásit? Pak všechny moje peníze přijdou vniveč – nedávno se rozhořčil, když jsem ho požádala, aby mi přispěl na novou ledničku.
Tomu nerozumím. Znamená to, že když člověk nemá vlastní byt, může prostě použít hotový?
Chápu, že v určitém okamžiku na něj přejde byt jeho rodičů jako dědictví. Ale proč by zatím mělo všechno ležet na mých bedrech! Bydlíme tu už dlouho a nejdražší věc, kterou si koupil pro naše společné užívání, je rychlovarná konvice. A co víc, ani on nechce doma nic dělat. Říká, že chodí domů unavený z práce a nechce opravit panty na skříních. To jsou “moje problémy”. Nedávno mě dokonce napadlo, že by bylo lepší zaplatit si odborníka, než ho žádat o pomoc.
Samozřejmě jsem se ho zeptala, jak si to představuje dál. Co bychom měli dělat? Je třeba nějakého kompromisu. Manžel navrhuje společné bydlení:
– Prodáme tvůj byt a vezmeme si půjčku. Většinu budu splácet já.
Tenhle nápad se mi samozřejmě nelíbí. Mám svůj byt ráda. Proč bych se měla zatěžovat dalšími náklady a dluhy? Pokud se narodí dítě, nebudu moci pracovat. Mým jediným zdrojem příjmů bude manžel. Peněz rozhodně nebude dost a budeme muset na všechno šetřit. Můj byt je pohodlný a dvě místnosti nám stačí.
Nechci však zakládat rodinu v takových podmínkách, protože všechny domácí záležitosti padají na mě. Nevím, jak mám manžela přesvědčit. Neříkám, že by mi měl být vděčný, ale má kde bydlet a můžeme si společně vytvořit vlastní útulné hnízdečko. Mnoho mladých párů si pronajímá byt a na všem ušetří. Ale já mám pocit, že k němu prostě nic nepronikne…..
