Máma nás – mě a sestru – pozvala k sobě domů, protože chtěla vidět své vnučky. Ale to, co udělala, bylo skutečné překvapení. Během odpoledního čaje dala sestřině dceři džus a sušenky a mé Monice nic. A to všechno jen proto, že jí sestra nechala nějaké peníze a já ne.
Je takové chování vhodné?
Se starší sestrou vycházíme dobře. Její dcera je zhruba v mém věku. Naše děti jsou také kamarádky. Moje matka se ke mně a k mé sestře nikdy nechovala jinak. Stejné to bylo i s našimi dětmi. Ten den, kdy řekla, že já a moje sestra se můžeme věnovat svým záležitostem a ona bude sedět s holkami – nevěděla jsem, jaké to bude mít následky.
Monice je šest let a vždycky k babičce jezdila ráda, ale ten den mi několikrát volala a ptala se, kdy pro ni přijedu. Bylo to zvláštní. Zavolala jsem mámě a zeptala se, jestli je všechno v pořádku. Řekla, že je vše v pořádku, a tak jsem večer dceru vyzvedla a zjistila, co jí způsobuje trápení. Monika byla smutná, protože babička dala neteři při odpoledním čaji sušenky a pak zmrzlinu, ale jí ne.
Zavolala jsem mamince a ta mi to potvrdila. Byla jsem v šoku. Řekla, že moje sestra nechala nějaké peníze pro svou dceru a já pro Moniku ne. Ukázalo se, že na rozmazlování mé dcery neměla peníze navíc. Později jsem se sestrou mluvila, řekla, že nechala malou částku, ale ne s tím, že je to jen pro dceru. Jen pár zlotých na holčičí zmrzlinu.
I pro ni bylo matčino chování nepochopitelné. Sestřina dcera se Monice omluvila. Ani ji nenapadlo podělit se o pamlsky. Ale jsou to jen děti, jak mohou vědět, co mají dělat, když dospělý vedle nich dělá totéž. Ale jako děti vnímají různé situace jinak.
Teď už dcera k babičce nechce chodit. Je na ni uražená a já ji nutit nebudu. Je mi jí také líto. A její maminka stále nechápe, co se stalo, a zve ji na návštěvu, jako by se nikdy nic nestalo.
