Přišla jsem domů bez varování, ohromená, když jsem viděla, co můj manžel udělal.
Anna a Mirek jsou manželé už čtyřicet let. Postavili si velký, prostorný dům, protože plánovali velkou rodinu. Vychovali tři děti a nyní mají vnoučata.
Pak přistavěli velkou verandu a kotelnu. Anna je jemná a poctivá žena, stále vypadá mladě, Nikolaj vypadá jako obyčejný chlap, ale byly tu výstřelky, které Annu rozčilovaly.
Nikolaj chodil pravidelně do práce, ale doma se často díval do skleničky. Několikrát se mu také stalo, že skočil do strany. Tentokrát někdo Anně nahlásil manželovu nevěru. Chtěla se rozvést, ale od tohoto kroku ji brzdilo blaho jejích tří dětí a manželovy prosby, aby neodcházela. Slíbil, že se to už nikdy nestane.
Anna uvěřila a odpustila. Čas plynul, děti vyrostly, studovaly, obě dcery odešly do jiného města, žijí se svými rodinami, syn žije ve stejném městě se svou rodinou, blízko svých rodičů, často je navštěvuje a pomáhá jim s hospodářskými záležitostmi.
Před osmi dny Annu odvezla sanitka do nemocnice, ošetřili ji a lékař včera řekl, že ji za dva dny propustí. Zavolala Nikolajovi:
– Nikolaji, nejezdi za mnou, pozítří mě propustí, pak si pro mě přijedeš.
– Dobře, rozumím, pozítří přijdu,” odpověděl Nikolaj a rychle zavěsil. Anna nechápala, jestli spěchá, nebo je něčím silně zaujatý.
A ráno jí to doktor najednou řekl:
– Paní Anno, dnes vás propustím. V továrně se stala nehoda, je tam mnoho obětí a potřebujeme volná lůžka. Teď už jste vyléčená, jen se doma opatrujte, nic nezvedejte a uklidněte se. Nevadí vám to?
– Ne, doktore. Jsem šťastná, ráda bych už šla domů.
-Může vás vyzvednout někdo blízký, abyste nemusel jít domů sám?
-Nebojte se, zavolám manželovi, on pro mě přijede
Anna volala manželovi, ale ten telefon nezvedal:
– Myslím, že něco dělá na dvorku, sbalím se a zavolám znovu. Anna si sbalila věci, všechno se vešlo do velké tašky, znovu zavolala manželovi, bohužel to opět nezvedl. Pak Anna zavolala svému synovi:
– Darku, někdo mě musí vyzvednout z nemocnice, dnes mě propustili.
– A neměli tě propustit pozítří?
– No, doktor říkal, že někde byla nehoda a spousta obětí, a já už jsem zdravá. Volala jsem otci, ale nebere mi to.
– Ano, já vím, slyšel jsem o té nehodě, dávají to v televizi. Budu tam za třicet minut.
Přinesli jí propuštění a ona sešla do prvního patra do haly.
Darwk pro ni přijel, a když zastavil před domem, zeptal se:
– “Mami, můžu ti pomoct do domu?
– Něco, synku, nejsem tak slabá a stará, cítím se dobře, dva kroky k brance a deset na dvůr. Běž, vyřiď si svoje věci, postarej se o sebe, děkuju, že jsi mě přivedl.
Anna stála u branky, pak ji otevřela a vešla na dvůr, Nicholase nebylo nikde vidět, okna v domě byla zakrytá. Došla ke dveřím a vzala za kliku. Dveře byly zamčené zevnitř, a tak zaklepala. Nikdo neodpovídal, a tak zaklepala na okno. Záclona se otevřela a Nicholas vykoukl ven. Polekal se a překvapeně se schoval zpátky, ale za chvíli závěs zase zatáhl a mávl rukou, že ji hned pustí dovnitř.
Už na prahu Annu udeřil do nosu pach alkoholu. Na stole stály prázdné láhve, nějaké pochutiny, okurky a suché kousky chleba. Jedna láhev spadla na zem. Nejdůležitější však bylo, že na rozkládací pohovce ležela napůl svlečená Basia, sousedka, která bydlela o tři domy dál.
Vždycky vedla zábavný způsob života a byla o dvacet let mladší než Nikolaj. Když viděla Annu, nemohla se zvednout z pohovky. Nikolaj seděl a mlčel a Baśka řekla:
– Anko, proč ses vrátila tak brzy? Čekali jsme tě až pozítří. Nebo spíš Nikolaj čekal tebe, ne mě. A já… já jsem tady… oni, já hned přijdu. S tvým mužem ještě nic …
Nepříjemně se zasmála, sotva vstala z pohovky a kolébavým krokem zamířila ke dveřím. Anna vyhodila své věci na ulici.
Podívala se na svého manžela:
– Nestydíš se? Je ti třiašedesát a pořád si nedokážeš pomoct? Marně jsem zůstávala po tvém boku, když jsi mi sliboval zlepšení! Koho jsi to sem přivedl, vždyť Basia je o dvacet let mladší než ty! – Nikolaj seděl mlčky a Anna si uvědomila, že v tuto chvíli nemá vůbec smysl mluvit.
Šla do sprchy, aby ze sebe smyla špínu z nemocnice, převlékla se, trochu si odpočinula a v klidu si vše promyslela. Po chvíli vyšla z ložnice, Nicholas usnul na pohovce. Uklidila nepořádek, vyvětrala byt a celou dobu přemýšlela, co dělat. Tentokrát svému muži nehodlala odpustit. Už dávno přestala sledovat manželovo počínání a teď tu byla, manželka není několik dní doma a manžel “plaval”.
Nikolaj spal na pohovce až do večera a Anna šla do ložnice, lehla si dřív, aby si odpočinula před zítřejším vážným rozhovorem. Když Anna ráno vstala, její manžel už byl na dvoře a pečlivě zametal zažloutlé listí ze stromů. Podzim, konec září. Vypadal jako zbitý pes, bál se podívat do oken, aby nespatřil svou ženu. Anna ho zavolala do domu, nechtěla mluvit na dvoře.
Vešel a řekl:
– Omlouvám se, omlouvám se! Stala se zlá věc. Nevím, jak se to stalo. Opravdu jsem ji dneska chtěl vyhodit a pak jsem po sobě chtěl uklidit.
– Víš co, Santo, já ti teď sbalím věci a půjdu, kam se ti bude chtít.
– No a kam půjdu já, vždyť už nejsem nejmladší!
– Je mi jedno kam! Třeba k té tvé Bašce, ta žije sama, tak to bude dobré pro tebe i pro ni.
Anna také přemýšlela o tom, kam by mohl jít. Tohle je také jeho dům, postavili ho společně, dům je velký. Rozhodla se, že mu dá dva pokoje a další dva, aby z nich udělala kuchyň a samostatný vchod z druhé strany. Má přece šikovné ruce, ať si to zrenovuje. Anna posbírala jeho věci ze skříně, dala mu povlečení a zavolala synovi. Požádala ho, aby jí druhý den přinesl televizi, protože jí má víc, než potřebuje.
Po dvou týdnech Anna odjela do sanatoria. Syn souhlasil, že otci pomůže s renovací, a slíbil, že v době její nepřítomnosti postaví v prázdném pokoji zeď, aby se po návratu nemusela dívat na svého marnotratného manžela. Když už tu musí bydlet, ať to udělá na svou polovinu.
Takhle to dopadá, když se manželka vrátí domů nečekaně a bez varování.
