Nedávno jsme dokončili stavbu a pozvali všechny příbuzné na kolaudaci. Byla tam i moje tchyně, která nám poblahopřála a předala manželovi bankovní kartu. Když ji viděly manželovy sestry, byly velmi překvapené.
Nelíbilo se jim to a začaly se hádat. Ale tchyně měla své důvody: celý život se řídila zásadou “dobro za dobro”. Nedávno moje nejstarší švagrová přemluvila matku, aby prodala svůj dům a dala jí peníze s tím, že mají finanční problémy, a řekla, že moje matka může bydlet u nich. Tchyně neodmítla a dům prodala, ale nejstarší dcera si peníze vzala a vyhodila ji z bytu.
Tchyně se rozhodla jít za mladší dcerou, ale ani ta matku nepřijala, nepustila ji ani přes práh. Chudák žena zůstala bez střechy nad hlavou.
Když byly holky malé, snažila se dělat všechno pro to, aby nic nepotřebovaly, ale teď už matku nechtějí ani vidět, vyhodili ji z domu. Před pěti lety, když jsme se brali, mě tchyně nepřijala dobře: její dcery ji proti mně poštvaly, nevycházely jsme spolu. Byla jsem nucena vzít si dítě a jít bydlet k rodičům. Ale teď, když už uplynulo hodně času, nechovám zášť.
Zavolala mému muži a se slzami v očích mu řekla, že zůstala opuštěná na ulici: dcery ji vyhodily z domu a ona nemá kde bydlet. Spěchal pro ni a přivedl ji k nám. Když vešla do domu, objala mě, omluvila se a vyprali jsme jí šaty.
Řekla mi, co jí dcery udělaly. Bylo mi jí líto. Požádala syna, aby jí našel byt, ale já jsem trval na tom, aby zůstala u nás. Tchyně přiznala, že se ve svých dcerách velmi mýlila, a litovala, že mě nikdy neměla ráda. Velmi si jí vážím, je to matka mého manžela a je to velmi milá a hodná žena.
