V sobotu ráno jsem běžela koupit mléko na trh. Viděla jsem svou bývalou tchyni zabalenou do vlněného šátku, jak prodává zakysanou smetanu a mléko. Okamžitě jsem se k ní rozběhla a objala ji. Stalo se, že můj první manžel mě nepovažoval za dobrou ženu, i když jsem vařila, uklízela a dobře vydělávala. Tak jsme se po osmi letech manželství rozešli. Světlana Anatolijevna byla velmi dobrý člověk. Žili jsme spolu v jejím dvoupatrovém domě asi čtyři roky. Měla mě ráda jako vlastní dceru a byla šťastná, že má takovou ekonomickou snachu. Říkala, že si alespoň na stará kolena odpočine. Měla radost z našeho syna, svého vnuka, a taktně mi s ním pomáhala, aniž by všechno brala na sebe.
A když bylo Jurijovi pět let, řekla jeho tchyně, že už není mladá žena, a chtěla na dítě přepsat veškerý svůj majetek. Manžel jí to začal rozmlouvat a říkal jí, aby nic neuspěchávala a nepodnikala žádné unáhlené kroky. Byla jsem tehdy upřímně překvapená, protože jsem na tom neviděla nic špatného, naopak. O několik týdnů později mi manžel řekl, že se seznámil s jinou ženou. Řekl, že je se mnou nešťastný. Vysvětlil mi, že ta druhá žena je opravdová hostitelka a že by byla opravdovou manželkou. Sbalila jsem si věci, vzala syna a odešla od něj. Babička se s vnukem vídala poměrně často, později Jura vyrostl a sám ji přišel navštívit. Zeptala jsem se tedy své bývalé tchyně, proč prodává na trhu v takové zimě a v takovém věku. Najednou se rozplakala. Řekla, že její syn a snacha se rozhodli udělat si minifarmu, rodinnou farmu
Moje babička dostala “snadnou” roli prodávat všechny tyto věci na trhu. Bylo mi jí moc líto. Je to tak dobrý člověk. Neumím si představit, jak někdo v jejím věku může takhle pracovat celý den a za každého počasí. Koupila jsem všechno, co jí zbylo, i když jsem to nepotřebovala, a dlouho jsem se dívala, jak pomalu kráčí k autobusům. Později jsem ten příběh vyprávěl Jurovi. Povídali jsme si o tom a rozhodli se, že babičku vezmeme k nám. Zavolali jsme si taxi a jeli starou paní vyzvednout. Byla velmi překvapená. Neochotně šla s námi. Teď žijeme všichni tři společně. Babička každý den vaří výborná jídla, raduje se z Jurových úspěchů ve škole a prostě žije… A můj syn ani jeho nová snacha se nikdy neozvali, aby se zeptali, jak se jí daří. Velmi se na nás urazili, protože teď musí zaměstnat člověka do práce, a to nebylo součástí jejich plánů – vůbec.
