Jadzio, přestaň si hrát na Sherlocka Holmese. Ty peníze jsou naše, tečka. Zahoď tu vizitku a přemýšlej, jaké auto si koupíš – Michaeli, musím ti něco říct.
Našel jsem dvacet tisíc dolarů – Jak to myslíš, že jsi je našel? Ležely na silnici nebo tak něco – Proč hned na silnici? V taxíku. Vidím, že taška leží na sedadle, podíval jsem se dovnitř – a jsou tam peníze. Nejdřív jsem to chtěl taxikáři říct, ale nějak ve mně nevzbuzoval důvěru, tvářil se tak nějak neupřímně, myslím, že by tam ty peníze nechal.
– A vrátíte je? Jste blázen? Věci, které jsi našel, jsou tvoje, nemusíš je dávat pryč. Budeme je potřebovat, ženo! Prodáme staré auto, přidáme tyhle peníze a koupíme nové. Bez jakékoli půjčky! Ještě že jsi nastoupil do toho taxíku. Hodně štěstí! Musíme to zalít! – Přestaň! Tyhle peníze si nenechám pro sebe, patří někomu jinému! – Patřily někomu jinému, teď jsou naše! Co je ti po tom, čí jsou to peníze? Chudí lidé nedávají takovou částku do taxíku, podívejte se na tu tašku, je drahá!
Co tam je, ukaž, podívám se. Michael otevřel tašku, vytáhl průhlednou fólii s novými balíčky peněz.Rtěnka, řasenka, balíček léků, účtenka a vizitka kosmetického salonu – Vidíš, tady je vizitka, můžeme ji nějak použít. Třeba tahle holka navštěvuje salón. Alespoň nějaká stopa – Jadzio, přestaň si hrát na Sherlocka Holmese. Ty peníze jsou naše, tečka. Zahoďte tu vizitku a přemýšlejte, jaké auto si koupíte pro sebe – ne, Michaele. Pokusím se najít majitelku, a když ji nenajdu, odnesu tašku na nejbližší policejní stanici, ať se podívají. A jestli peníze odnesla mamince nebo dítěti, a já si budu užívat své nové auto.
Ne, to nemůžu udělat – přestaň fantazírovat. Jsi naivní, ženská. Tvoje kamarádka Anna by si hlavu nelámala, prostě by vzala peníze a užívala si života, a ty jsi nějaká bláznivá – No, jdi za Annou, jste hodni jeden druhého. Michal vyšel z pokoje a ostentativně hlasitě práskl dveřmi.Jadwiga se rozhodla zavolat matce. Také ji napadlo, že by si peníze mohla nechat pro sebe, zvlášť když o majiteli nemá žádné informace. Jadzia se rozhodla, že o nálezu nikomu neřekne, ale pokusí se majitele najít pomocí vizitky.
Druhý den se rozhodla navštívit salon, jehož adresa byla napsaná na vizitce. V síťovce si nesla nalezenou tašku, ale žádné peníze. Vysvětlila registrátorce, že potřebuje mluvit se zaměstnanci, a ta ji k nim zavedla. Většina z nich zavrtěla hlavou s tím, že majitele tašky neznají. Jeden řekl, že tašku poznává – To je taška Agnieszky, nejnovější kolekce Puccinia, osobně jsem chválil její design. Nebudu si tuto tašku plést s žádnou jinou.
Agnes byla u mě právě v den, kdy říkáte, že jste tu tašku našel – A jak mám Agnes najít, máte její telefonní číslo – Ano, někde bylo, často ke mně chodí, domlouvá si schůzky přes What’s Appa. Prosím – Hedvika si vzala papírek s číslem, poděkovala dívce a odešla z obývacího pokoje. Vytočila číslo na kartičce, ale nikdo to nebral. Nakonec se jí podařilo zavolat – Ano, dobrý den, kdo je to? – Dobrý den. Vy mě neznáte, jmenuji se Jadwiga.
Jde o to, že jsem našla vaši tašku Puccini, ve které byly peníze a vizitka kosmetického salonu. Našel jsem tě díky té vizitce. Rád bych vám vrátil vaši tašku – Ach, páni. To je divné, že jsi mi zavolal. Být tebou, nechám si ty peníze pro sebe, na sto procent! V telefonu se ozval hlasitý smích. – Dobře… víš co, Jadwigo, sejdeme se v kavárně, blíž k tvému bytu, souhlasíš? – Ano, samozřejmě, hned ti dám adresu. Dnes večer v 18:00?
– Dobře, přijdu. Jadziino srdce se rozbušilo. když přišla domů, všechno manželovi řekla. – Ty jsi… Proč jsi ji hledal? To ona tě měla hledat. Sakra, a to už jsem si takové auto našel. S tebou se to nedá vydržet – Víš co, Michaeli, možná by ses měl poohlédnout po nějaké lukrativnější práci, abys nemusel fňukat, jak máme málo peněz. Všechno je to ve tvých rukou.
A vydělávat na někom jiném – no, ne že já. – Půjdu s tebou.na tu schůzku večer, protože nevíš, co se může stát. – Dobře, půjdeme spolu. Jadzia si vzala stůl a objednala si kávu.Muž si sedl k nedalekému volnému stolu. Agnes přišla pozdě. Podle tašky stojící na židli poznala, že je to Jadwiga. Žena si dívku zvědavě prohlížela. Vysoká brunetka s prodlouženými vlasy, obrovskými řasami a ústy zabírajícími téměř polovinu obličeje – Ahoj.
Omlouvám se, zácpa na silnici, sotva jsem to stihla. Objednám si kávu. Řeknu ti, že mě překvapuje, že jsi mě našel. Další výhoda nákupu značkových věcí, které si mnozí nemohou dovolit. Takových tašek, jako je ta moje, je velmi málo, přivezli mi ji na přání.
Víte, peníze, které jste našli, jsem chtěla utratit za vylepšení své krásy. Našla jsem si pěknou kliniku, chci si nechat předělat uši a vyzkoušet nějaké super úpravy, není to levné potěšení. Když jsem viděla, že jsem přišla o peníze, samozřejmě jsem se naštvala, ale manžel mi řekl, že jsem tak krásná, a abych se nenudila, dal mi dalších dvacet tisíc – dobře, už musím běžet.
Zaplatíš mi tu kávu, protože nemám drobné? Děkuji za vrácení tašky. Bay, Bay. Agnes otevřela tašku, a když v ní uviděla balíček peněz, zavřela ji a rychlým krokem vyšla ven. Muž přistoupil ke své ženě – A co – nemocná matka, dítě. Na ty peníze už zapomněla. Utratí je za různé hlouposti a my bychom mohli jezdit novým autem a užívat si!
Eh, ty. Ani za tu kávu nezaplatila, ale mohla ti aspoň poděkovat. Jsi prázdná hlava, Hedviko. Pojďme domů.” Manžel celý večer volal svým přátelům a stěžoval si, že jeho žena přišla o půl milionu. Manželka se urazila, myslela si, že se zachovala jako slušný člověk, a věřila, že tyto peníze jim štěstí nepřinesou. Není divu, že se říká: ztratit – netruchlit, najít – neradovat se si
