Ještě před svatbou jsme přemýšleli, kde budeme žít jako manželé.Moji rodiče se tísnili ve stísněném bytě. Tchyně byla sama v rodinném domku.
A pronájem bytu byl drahý… Chtěli jsme si odkládat peníze, abychom přispěli na hypotéku, a tak jsme tchyni požádali o střechu nad hlavou. Samozřejmě souhlasila, ale tehdy jsme nevěděli, k čemu se upisujeme. Formálním vlastníkem nemovitosti byl můj manžel, ale její skutečný majitel byl jen jeden – moje tchyně.
Před svou smrtí na něj dům přepsal Tomův otec. Jeho matce to nevadilo, věděla, že bude “šéfovat” až do konce. A otec přepsal dům na mého manžela, protože si ho tak chtěl zajistit.Obával se, že se tchyně znovu vdá, a Tom se tam nikdy necítil být pánem. Nezasahoval jsem do toho, protože jsem věděl, že je to jen dočasná situace.
Tato přechodná situace trvala šest let. Po celou tu dobu jsme šetřili každou korunu, až jsme si nakonec koupili vlastní kout. Náš vztah s Tomovou matkou byl korektní. Nehádali jsme se, spravedlivě jsme se dělili o výdaje a domácí práce. Měli jsme dokonce rozpis používání pračky.
Když jsme konečně shromáždili potřebnou částku, začali jsme hledat dvoupokojový byt. Mezitím jsem zjistila, že jsem těhotná, a tak jsme změnili plány – rozhodli jsme se vzít si větší půjčku a koupit větší byt. Na kolaudaci jsme pozvali přátele a rodinu včetně mé tchyně. Všichni nám ke koupi gratulovali. Až mi Tomova matka přede všemi řekla přímo:
– Jsem ráda, že jste si koupili třípokojový byt. Díky mně jsem tě celé ty roky podporovala z nějakého důvodu. Nyní se těším, až vám budu moci poděkovat. Doufám, že se Tom vzdá svého podílu na mém bytě. Nebýt mě, nikdy by si nenašetřil peníze na vlastní hnízdo. Vstala jsem a požádala tchyni, aby odešla.Byla jsem tak uražená, že mi chyběla slova k odpovědi.
Proč lhala před lidmi? Dokonce jsme se střídali v kupování chleba, platili jsme napůl všechny nákupy a účty. S touto obojetnou osobou už nechceme být v kontaktu. Hosté naštěstí incidentu nevěnovali příliš pozornosti.
