Naše babička nám odkázala svůj byt jako dědictví. Po její smrti se rodiče rozhodli byt darovat a peníze rozdělit napůl mezi mě a mou sestru Káťu. V té době jsem žila s rodiči, tvrdě jsem pracovala a šetřila si na vlastní byt.
Nic jsem si nekoupil, šetřil jsem každou korunu. A pak jsem si za polovinu peněz z babiččina bytu koupil byt v novostavbě. Nastěhovala jsem se, ale byt vyžadoval velké investice: musela jsem ho zařídit a koupit nábytek. Nadále jsem tvrdě pracoval.
Káťa byla vdaná, bydlela v manželově bytě a s manželem se rozhodli, že peníze z babiččina bytu utratí za svůj dobrý život. Sedmkrát letěli na dovolenou, pětkrát do Evropy a dvakrát na Bali. Nakoupili si drahé oblečení a šperky. Jedli v restauracích – nic si neodpírali.
Káťa se mi pořád smála, že jenom pracuju, že si nedokážu představit normální život a že mě mládí míjí. A vždycky, když jsme se viděli, mi říkala, že neumím žít, že umím jen dřít jako kůň. Ale jednoho dne Kátin dobrý život skončil. Její manžel ji podvedl a rozešli se.
Káťa se přestěhovala k rodičům a všechny peníze z dědictví utratila s manželem za báječný život. Musela chodit do práce a žít jako všichni ostatní. Pak na mě rodiče začali tlačit, že mám vlastní byt a sestra je v těžké situaci, že musím sestře pomoci. Začali mi nabízet, že mi vrátí byt a peníze rozdělí mezi mě a sestru. Tehdy jsem se postavil a řekl jim všechno přímo do očí.
Řekl jsem jim, že zatímco já pracuji jako blázen, neodpočívám a nic si nekupuji, Káťa utrácí babiččiny peníze. A teď ať se z té situace dostane sama, já jí nijak nepomůžu. Pak už se s Káťou skoro nevídáme a nekomunikujeme. A vůbec se nestydím za to, co jsem jí řekl.
