Dnes je to přesně měsíc od našeho 50. výročí svatby. A já stále nemohu zapomenout na to, jak nám naše dvě dcery zkazily radost z tohoto dne. Takhle se s vlastními rodiči nejedná za žádných okolností! Tolik společných let s manželem, tolik společných zážitků, vzestupů, pádů, radostí i starostí.
Prošli jsme si tím vším společně, vychovávali jsme naše tři děti, bavili naše vnoučata. Rozhodli jsme se oslavit naše výročí doma, skromně a bez velkých fanfár. Proč utrácet peníze za sál, když to můžeme uspořádat ve vlastních čtyřech zdech? Ale naše dcery… Zuřily, když se dozvěděly, že to uděláme – mami, tati, šetřete si peníze do budoucna,” řekly.
Jen náš syn se jako vždy postavil na naši stranu – Je důležité slavit.I my s manželkou bychom chtěli zažít tolik, co vy,” řekl. Jeho podpora pro nás byla velmi důležitá. Podařilo se nám to. Pozvali jsme našeho syna, jeho ženu a děti a také naše dobré přátele, sousedy odnaproti.
Dcerám jsme to ani neřekli, protože jsme věděli, jak jsou negativní, a bylo to skromné, ale srdečné. Stůl přetékal dobrotami, saláty, chlebíčky, uzeninami – poprvé v životě jsem se rozhodla koupit hotový dort, místo abych si upekla vlastní. Chtěli jsme si ten den ozvláštnit i takovými maličkostmi. A pak, o dvě hodiny později, se u nás nečekaně zastavily naše dcery s rodinami. Někdo zaklepal na dveře. Přišlo mi milé, že na to mysleli a chtěli to s námi oslavit.
Ale už u vchodu začali kritizovat – K čemu to všechno je? Tolik peněz za jeden večer. A přitom jste se prostě oženil, není se z čeho radovat, takových je na světě spousta – bručeli. Nemohla jsem tomu uvěřit. Naše oslava, naše radost, a oni se takhle chovali. Snědli, co bylo na stole, ale s velkým rozhořčením – Tolik peněz pryč. Tati, proč jsi je potřeboval?
Na pár hodin oslav? – Stále opakovali – a přitom to byla jen skromná večeře, nic přehnaného. Chtěli jsme jen být spolu, oslavit krásná léta, která jsme spolu prožili. Teď se dcery diví, proč nevolám, proč nechci přijet ani za vnoučaty. A já… mám výčitky. Moje vlastní dcery nám toto výročí zkazily, nedokázaly pochopit, že je to pro nás důležitý den.
Myslím, že už nemám sílu jim vysvětlovat, že se zachovaly špatně – nebo se mýlím? Nemohli bychom všechna ta obvinění na jeden večer odložit a být prostě spolu? Tolikrát v životě jsem dávala přednost potřebám druhých, a teď, když jsem chtěla ten jeden výjimečný den pro sebe…..
