Nikdy jsem nebyla hubená, spíš naopak, a během studia na univerzitě se moje váha zvýšila o dalších deset kilogramů. Snažila jsem se zhubnout, ale ráda jsem vařila a jedla, takže mi to dlouho nevydrželo… Myslela jsem si, že nikdy nebudu mít osobní život, ale pak přišel Ivan…
Vždycky jsem byla holka do nepohody, a když jsem šla studovat, přibrala jsem dalších deset kilo navíc. Po promoci jsem zůstala pracovat ve městě a pronajala si byt. Často jsem ale navštěvovala rodiče. Samozřejmě jsem nezůstávala doma, scházela jsem se s kamarády a chodila do místního klubu. Pak ale moji přátelé začali stále častěji mluvit o tom, že je čas, abych zhubla. Upřímně řečeno, dělala jsem hodně.
Několikrát jsem se pokoušel držet dietu a cvičit. Ale není to nic pro mě – ráda se dobře najím a jsem skvělá kuchařka, takže je pro mě těžké se toho držet. A miluju maso, takže jíst kuře, pohanku a zeleninu není nic pro mě. Samozřejmě si uvědomuji, že s nadváhou nevypadám dobře.
Moje postava má do modelky hodně daleko, ale necítím se nepohodlně a nemám žádné zdravotní problémy. V poslední době se mi podařilo zhubnout pět kilogramů, ale k dokonalosti mám ještě daleko. Teď už se ale do rodného města téměř nevracím. A to všechno kvůli mým přátelům. Často začali za mými zády mluvit o mé nadváze. Také
mi začali do očí říkat, že takhle tlustou mě nikdo nechce. Od střední školy moje kamarádky často chodily s kluky, ale já ne. Teď měly snoubence a plánovaly svatby. Já jsem neměla ani jednoho kluka.
Kamarádky si myslely, že je to kvůli mé nadváze, a neváhaly to přede mnou rozebírat. Ale nemyslete si, že by se mnou soucítily nebo mi radily; spíš si ze mě dělaly legraci a mluvily o mně ve třetí osobě, když jsem byla nablízku. Takže po několika takových setkáních jsem se s přáteli přestala bavit. Přišel jsem jen na návštěvu k rodičům. Víkendy jsem trávil jen s rodinou, protože mě brali takového, jaký jsem. Později se dvě z mých přítelkyň
se brali a neorganizovali honosné svatby, jen podepsali oddací list a bylo to. A jejich manželský život byl stejně šedivý. Vídali jsme se stejně zřídka, ale vždycky si dělali legraci z nevšímavosti svých manželů. Později jsem se seznámila s Ivanem. Bylo o něj dobře postaráno, takže jsem s ním samozřejmě šla na několik schůzek. Ivan byl velmi pozorný, vždycky mi dával květiny a zval mě do dobrých restaurací.
Začali jsme spolu chodit. O půl roku později jsem také dostala nabídku k sňatku. Byli jsme v divadle. Ivan se domluvil se souborem a přímo během představení vyšel na jeviště, vyznal mi lásku a požádal mě o ruku. Souhlasila jsem. Začali jsme spolu žít a šetřit na svatbu. Uvažovali jsme o honosné oslavě, na kterou bychom pozvali všechny příbuzné a přátele. Brzy jsme měli potřebné su mu, protože jsme vydělali dost peněz. Jednoho dne, krátce
před svatbou, jsme šli k Ivanovým rodičům. Zrovna jsem se chystala koupit šaty, a tak jsem se rozhodla požádat svou budoucí tchyni o radu. Pečlivě si mě prohlédla a řekla mi, že bílé svatební šaty mé velikosti neexistují! To mě velmi zarmoutilo, ale Ivan řekl, že jsem krásná a že mi koupí ty nejlepší šaty!
A tak se také stalo! Vzali jsme se v nejlepší restauraci ve městě. Všechno proběhlo v naprostém pořádku! Ale jedna příhoda mě vyvedla z míry. Když jsem vyšla z restaurace a vyšla ven, slyšela jsem, jak si moji přátelé povídají. Mluvili o tom, jak jsem tlustá, že jsem mohla před svatbou zhubnout a že si mě Ivan bere jen proto, že jsem hubená. Pak v
