Se snachou jsem měla dobrý vztah. Nezasahoval jsem do synovy rodiny, nediktoval jsem jim žádná pravidla, nepřicházel jsem bez ohlášení, jako to dělali moji přátelé. Věděla jsem, že to lidé nemají rádi, a tak jsem nechtěla narušit svůj vztah se synovou manželkou.
Blížily se mi šedesáté narozeniny a já se rozhodl, že je musím oslavit v restauraci. Pozval jsem své přátele, samozřejmě syna a snachu. Bavili jsme se u stolu. Pak moje snacha někam odešla.
A když se vrátila, ukázalo se, že jí chybí telefon. Začala panikařit. Okamžitě jsem se nabídl, že jí telefon zavolám, abych ho našel.
Šla ho hledat na záchod. A já jsem začal volat. A pak jsem uslyšel nějaké zvuky bučení krávy. A pak jsem si všiml, že pod křeslem mé snachy bliká obrazovka.
Ukázalo se, že telefon spadl na zem pod židli. Zvedl jsem ho a všiml jsem si, že mě snacha na displeji zapsala jako “krávu”, na displeji byla melodie bučení krávy a obrázek krávy.
Nemohla jsem říct ani slovo. Vzala jsem telefon synovi, protože jsem nechtěla snachu vidět. Ukázal jsem tu ostudu synovi. Ten jen spráskl ruce a řekl, že to byl jen vtip a že nerozumím humoru.
Ano, nechápu ten druh humoru, který se naváží do jednoho člověka a dělá mi zle. Od své snachy a syna jsem to nečekala. Chtělo se mi brečet, celou slavnostní náladu mi to zkazilo. Všimla si toho i moje sestra. Vzala si mě stranou, navodila mi dobrou náladu, požádala mě, abych kvůli hostům vydržela tento večer, a pak si se synem vážně promluvila.
Druhý den jsem šla k synovi domů a řekla mu, aby opustil můj druhý byt, kde bydlel se snachou. Dělali si legraci a teď jsem byl na řadě já. Ať se odstěhují a hledají si nové bydlení, když si mě neváží a nectí.
