Potenciálně nejlepší den Innina života se změnil v noční můru a není to tak předvídatelné, jak byste si mohli myslet. Innin přítel Léňa ji požádal o ruku před zraky všech jejích příbuzných, a když příbuzní odešli, chlapík své nevěstě řekl: “Tenhle prsten máš nosit ty, takže polovinu jsem zaplatil sám a druhou polovinu musíš zaplatit ty.” – Počkat, cože? To je zásnubní prsten. O čem to mluvíš?” Inna nevěřila vlastním uším. Myslela si, že Léňa žertuje, ale on se tvářil naprosto vážně. “Vždyť ten prsten budeš nosit ty, ne já! “Proč bych ho měl platit já?” rozhořčil se, “je to tvůj prsten a měla by ses o něj starat.
– “Dobře, Lene, budu o tvé nabídce přemýšlet!” odpověděla Inna hrubě. “Který?” “Oba!” “Tak si pospěš, nemáš moc času, přesněji čtyřiadvacet hodin. Koupila jsem ten prsten od kamaráda, říkal, že ho můžu do jednoho dne vrátit.” – “Aha, takže ty už máš všechno zařízené?” – Inna se na snoubence výhružně podívala, – “Když jde o vystoupení před rodinou, stojíš v první řadě, ale když jde o zaplacení prstenu tvého milého, tak utíkáš? – Dělám to pro tebe, hlupáčku, aby ti všichni záviděli, jakého máš zlatého manžela, ale ty to nechápeš.” – A tvoje rodina pochopí, že prsten je znamení, – přerušila ho Inna.
– Koupím si něco jiného, levnějšího,” odpověděla Lenya hrdě. “Ale oni si té záměny všimnou,” trvala na svém Inna. “Znám chlapy, kteří vyrábějí přesné kopie drahých šperků, všechno mají pod kontrolou. S tím si Inna naházela pár věcí do batohu a vydala se k mámě. Všechno mamince vylíčila a ta začala naléhat, aby dcera toho lakomce nechala a už se o něm nikdy nezmiňovala. Jenže lidé nejsou roboti… Inna toho lakomce miluje, ale zároveň ví, že se takhle choval v té nejromantičtější fázi, takže by od něj v budoucnu neměla čekat nic adekvátního.
