Inna se vrátila domů… Před třemi lety odjela do Španělska, aby vydělala peníze na léčbu své matky. Její sousedka Halyna souhlasila, že se o ni postará: “Mami, daří se mi skvěle. Dostávám dobře zaplaceno. Peníze, které jsem vydělala za rok, by nám měly víc než stačit,” řekla matce přes Skype. První operace však matčin zdravotní stav nijak dramaticky nezlepšila. Potřebovala další operaci. Ale v jiné nemocnici. A zpět do Španělska a zpět k práci chůvy pro bohatou rodinu. Trvalo další dva roky, než našetřila peníze na matčinu léčbu. Posledních šest měsíců nemohla Inna s matkou normálně komunikovat. Buď její matka podstoupila nějaký zákrok, nebo se spojení přerušilo. Mohla mluvit jen se sousedkou.
Ta ji uklidňovala, že je vše v pořádku. Inna se vrátila na Silvestra. Aniž by o tom někomu řekla. Chtěla svou matku překvapit.” – Tarasa Bulby Street, 5. května. Ale tohle není moje ulice!” Inna byla ohromená. Místo do soukromého sektoru na okraji města přijeli do nové čtvrti. “Musela jsi být dlouho pryč. Tuhle čtvrť začali stavět před rokem a půl. Soukromé domy zbourali a teď tu stojí výškové budovy. Inna se snažila dovolat Halyně, ale marně. Bylo už pozdě, a tak šla do hotelu. Druhý den se vrátila do své ulice.
– “Inno, dceruško,” zavolal na ni její bývalý soused, děda Matvii, “jdeš pozdě.” “Co se děje, dědo Matvii, jak mám najít maminku?” “Ty nic nevíš? Tvoje máma je pryč, dítě. Je pryč už měsíc. A Galina si udělala kšeft přes svého zetě notáře a převzala tvůj byt. Pojď, dceruško, dáme si čaj…” Inna už ji neposlouchala. Pomalu kráčela ulicí a v hlavě se jí opakovala dvě slova – matka je pryč. Dívka se nezajímala o sousedku Halynu, o její byt ani o její peníze. Vrátila se do hotelu a druhý den stála u odbavovací přepážky na letišti. Vracela se do Španělska. Bez milované osoby není domov domovem ani vlast vlastí.
