Po manželově smrti zůstala Taťána sama – dcera i syn už žili odděleně se svými rodinami. Na Taťánu si příliš nepamatovali. Jednou za měsíc jí dcera zavolala, aby zjistila, jak se jí daří, a ještě méně často se u ní zastavil syn, aby jí přinesl jídlo. Děti nepřemýšlely o tom, že pro Taťánu už bylo těžké postarat se o sebe a o byt. Jediné, co je skutečně zajímalo, byl samotný byt. Bratr i sestra pravidelně žádali matku, aby byt konečně prodala a peníze si mezi sebe rozdělili. Zřejmě si mysleli, že pro Tatianu bude lepší, když se přestěhuje do domova důchodců. Taťána si to však nepřála. Ano, už nemá tolik sil a nedokáže byt pořádně uklidit, ale ani ona se nechystá byt opustit.
Měla sousedku Valju, starou paní jako ona sama. Často se s Valjou bavily o svých dětech a probíraly, jak to udělat, aby se jim děti víc věnovaly. A myslely si, že našly řešení. Jednoho dne si Taťána zavolala děti a řekla, že se chystá sepsat závěť. Pak si lehla na postel a vypadala jako umírající a začala čekat. Nemusela čekat dlouho. Taťána řekla svým dětem, které byly se svými rodinami, že svůj byt hodlá odkázat sousedce Valje, protože ona jediná se o ni denně starala. Příbuzní začali povykovat, začali matku přemlouvat, aby to nedělala, a slibovali, že se o ni postarají stejně jako o nějakého dobrodruha, který pro ni nebyl nikým.
Syn se zetěm odběhli nakoupit a dcera s vnučkou se pustily do úklidu a mytí. Dcera se dokonce pokoušela v kuchyni něco uvařit, ale pravidelně se stahovala do svého pokoje a snažila se přesvědčit Taťánu Serhijivnu, že důstojnějšího dědice než ji a jejího bratra nenajde. A všichni ostatní se starali o dědictví a nikdo se neptal, proč Taťána Sergejevna leží v posteli a jak by jí mohli pomoci. Zkrátka tenhle žertík nikam nevedl. Děti ještě chvíli předstíraly, že jsou soucitní příbuzní, a pak se všechno vrátilo do starých kolejí: chodily méně často a jediným tématem hovoru byl byt. Museli ho prodat a peníze si rozdělit. A tak Tetiana Serhijivna a babička Valia stále melou kosti svých dětí a uvědomují si, že se mohou spolehnout jen jedna na druhou.
