Taťána si myslela, že její děti myslí jen na peníze, a rozhodla se je zkontrolovat. Zavolala jim a řekla jim, že chce sepsat závěť, protože stárne. Pak si lehla na postel a vypadala nemocně a čekala.

Po manželově smrti zůstala Taťána sama – dcera i syn už žili odděleně se svými rodinami. Na Taťánu si příliš nepamatovali. Jednou za měsíc jí dcera zavolala, aby zjistila, jak se jí daří, a ještě méně často se u ní zastavil syn, aby jí přinesl jídlo. Děti nepřemýšlely o tom, že pro Taťánu už bylo těžké postarat se o sebe a o byt. Jediné, co je skutečně zajímalo, byl samotný byt. Bratr i sestra pravidelně žádali matku, aby byt konečně prodala a peníze si mezi sebe rozdělili. Zřejmě si mysleli, že pro Tatianu bude lepší, když se přestěhuje do domova důchodců. Taťána si to však nepřála. Ano, už nemá tolik sil a nedokáže byt pořádně uklidit, ale ani ona se nechystá byt opustit.

Měla sousedku Valju, starou paní jako ona sama. Často se s Valjou bavily o svých dětech a probíraly, jak to udělat, aby se jim děti víc věnovaly. A myslely si, že našly řešení. Jednoho dne si Taťána zavolala děti a řekla, že se chystá sepsat závěť. Pak si lehla na postel a vypadala jako umírající a začala čekat. Nemusela čekat dlouho. Taťána řekla svým dětem, které byly se svými rodinami, že svůj byt hodlá odkázat sousedce Valje, protože ona jediná se o ni denně starala. Příbuzní začali povykovat, začali matku přemlouvat, aby to nedělala, a slibovali, že se o ni postarají stejně jako o nějakého dobrodruha, který pro ni nebyl nikým.

Syn se zetěm odběhli nakoupit a dcera s vnučkou se pustily do úklidu a mytí. Dcera se dokonce pokoušela v kuchyni něco uvařit, ale pravidelně se stahovala do svého pokoje a snažila se přesvědčit Taťánu Serhijivnu, že důstojnějšího dědice než ji a jejího bratra nenajde. A všichni ostatní se starali o dědictví a nikdo se neptal, proč Taťána Sergejevna leží v posteli a jak by jí mohli pomoci. Zkrátka tenhle žertík nikam nevedl. Děti ještě chvíli předstíraly, že jsou soucitní příbuzní, a pak se všechno vrátilo do starých kolejí: chodily méně často a jediným tématem hovoru byl byt. Museli ho prodat a peníze si rozdělit. A tak Tetiana Serhijivna a babička Valia stále melou kosti svých dětí a uvědomují si, že se mohou spolehnout jen jedna na druhou.

Beaucoup de gens partagent leurs histoires avec nous pour savoir ce que les autres en pensent. Si vous avez une opinion ou une suggestion concernant cette histoire, veuillez l'écrire dans les commentaires Facebook.

Related Posts