Oksana už deset let nebyla doma. Teď byla jiným člověkem – jistě řídila vlastní drahé auto. Ale v hlavě měla stále ty vzpomínky z mládí, které ji celé ty roky trápily. Mnohokrát si však slíbila, že se do rodné vesnice už nikdy nevrátí.
Oksanu vychovávala její matka. Otec jí zemřel, když jí byly pouhé dva roky. Její matka pracovala jako prodavačka alkoholu, takže s dcerou trávila jen velmi málo času a její plat byl notně nízký. -“To je v pořádku, dcero, my to zvládneme,” říkávala každé ráno. Oksana vyrostla do krásy. Všichni chlapci ve vesnici se za ní honili, ale jí se líbil Andrij, chlapec ze sousední vesnice. Pocházel z bohaté rodiny, takže Oksanina matka vždycky říkala, že se k ní nehodí. -Mami, peníze nejsou pro Andrije to nejdůležitější.
Když však za Andrijem přišli jeho rodiče a uviděli nakloněnou chatu, bylo z jejich výrazu jasné, že problémy jsou hned za rohem. V den svatby Oksana nemohla najít místo k sezení, ale důvod svého neklidu nechápala. Ženich byl už dlouho pryč. Její kamarádky šly zjistit, co se stalo, ale Oksaně už bylo jasné, že svatba se konat nebude.
– “Nedovolím, aby chudoba zkazila mému synovi život,” řekla Andrijova matka a zavřela za hosty dveře. Druhý den ráno si Oksana sbalila věci do malého starého kufru a vydala se do města. Nejprve pracovala jako servírka, pak dostala příležitost odjet do zahraničí a bez váhání souhlasila. Brzy poté jí příbuzní oznámili, že její matka zemřela, ale Oksana se v té době nemohla vrátit.
Postupně se její život začal vracet do starých kolejí, ale její prudký odpor k Andrijovi a jeho rodičům nikdy nepolevil. A tak se svým drahým zahraničním autem odjela domů. Sousedům chvíli trvalo, než si uvědomili, že ta slušná dívka, která před nimi stojí, je tatáž “Ksenia”, kterou její snoubenec odkopl v den jejich svatby.
Poté, co si Oksana chvíli povídala se svými starými známými, vydala se do obchodu. Tvář prodavačky jí byla povědomá. Vzpomněla si, že je to Andrijova matka, a také ji poznala. – “Ksenie, drahá, omlouvám se, zničila jsem vám život. Po tvém odchodu už Andrij nikdy nikoho nemiloval. Stal se závislým na láhvi a brzy ho uvěznili… Ale Ksenia neměla zájem poslouchat všechny tyhle historky. Bylo jí líto Andreje i jeho matky, ale za své neštěstí si mohli sami.
