Když bylo mé matce padesát, rozhodla se provdat za muže, který byl o deset let mladší než ona. Možná se tak považovala za mladší. Se sestrou jsme se jí to snažily rozmluvit, ale nebylo to nic platné. V té době jsme si se sestrou pronajímaly byt v jiném městě. Žily jsme spolu a nehádaly se, takže když se sestra vdala, žily jsme spolu dál.
Bylo levnější žít spolu. Matka prodala svůj byt a za peníze koupila sestře auto jako svatební dar. Ta se přestěhovala ke svému nevlastnímu otci. O šest let později sestře zavolala matčina sousedka a řekla jí, že se otčím s matkou rozvádí, a protože nemá kam jít, spí ve stodole.
Samozřejmě jsme zavolali, abychom zjistili, co se děje. Otčím, vůbec ne v rozpacích, řekl, že naše matka je teď důchodkyně a peníze do domu nenosí, a on ji nehodlá živit. Takovou měl lásku. Dokonce jsme se dozvěděli, že se už stýkal s jinou.
Tato žena samozřejmě stále pobírala plat. Bez váhání jsme se rozhodli, že tam, kde spolu v klidu vycházejí tři lidé, budou spolu vycházet i čtyři, a matku jsme přestěhovali k nám. Dovedu si představit, jak se někteří z vás tváří. Mohu vás však ujistit, že tím, že se snažíte žít odděleně od svých rodičů, nevíte, o co se připravujete.
Náš dům je teď vždy uklizený a matka se stará o jídlo. Bože, jak chutně vaří! A jaká je to radost přijít domů do domu, kde je člověk vítán. Dříve, když jsme nakupovali, vraceli se domů a připravovali večeři, bylo třeba jít stranou. A teď máme příležitost posedět si spolu a popovídat si. V naší rodině máme jasně rozdělené povinnosti a výdaje, takže není důvod k hádkám. Nemáme ani pověstný konflikt mezi zetěm a tchyní.
Moje matka je velmi klidná osobnost a se zetěm vychází velmi dobře. O víkendech určitě vyrazíme všichni společně ven – do kina, do kavárny nebo někam jinam. Žít spolu jako semknutá rodina je skvělé!
