Moje matka byla milenkou ženatého a bohatého muže. Výsledkem jejich poměru jsem se narodil já. Můj otec nám nijak nepomohl a nepřišel se na mě podívat. Neměli jsme stálý domov, neustále jsme se stěhovali a matka často měnila zaměstnání. Když mi bylo pět let, seznámila se s jiným mužem a chtěla s ním být, ale on jí dal podmínku, že si ji vezme, když bude sama. Snadno a jednoduše vyměnila svého syna za tohoto muže. Prostě mě přivedla k otci a dala mi všechny potřebné dokumenty. Zazvonila u dveří jeho bytu, uslyšela, jak se otevřel zámek, a utekla. Zůstal jsem tam stát. Otec otevřel dveře, a když mě uviděl, znehybněl. Okamžitě si uvědomil, kdo jsem. Odvedl mě do bytu. Jeho žena mě přijala dobře, stejně jako jejich děti, dcera a syn. Otec mě chtěl nejprve odvést do sirotčince, ale jeho žena mu to nedovolila s tím, že jsem nevinný.
Prostě svatá žena. Nejdřív jsem čekala na vlastní matku a myslela si, že se pro mě vrátí. Pak jsem se zarazil a začal říkat otcově ženě mami. Můj vlastní otec nechoval vřelé city k žádnému ze svých dětí, natož ke mně. Považoval mě za tlamu navíc, ale i nadále mě podporoval, stejně jako ostatní členy rodiny. Sám byl velmi despotický člověk. Když přišel domů, všichni jsme se společně zavřeli v dětském pokoji a snažili se, abychom ho nepostřehli. Jeho žena nemohla od svého despotického manžela odejít, děti jí zásadně nechtěl dát. Prostě celé roky snášela všechny jeho večírky a záchvaty vzteku. Naučila se mu vyhýbat, a když bylo třeba, potlačovat jeho hněv, chránit nás před skandály a křikem. V domě panovalo ticho, znali jsme rozvrh a otce jsme neznervózňovali. A co je nejdůležitější, necítili jsme potřebu cokoli potřebovat a matka nám dávala lásku a náklonnost za dva.
A když odešel za jinou mladou milenkou, všichni jsme si oddechli. V té době jsme už byli téměř dospělí. Moje sestra a bratr dokončovali školu. Shodou okolností jsme byli stejně staří, takže jsem se také připravovala na závěrečné zkoušky ve škole. To je vše, tři maturanti. Navzájem jsme si pomáhali tím, že jsme doháněli učivo. Každý z nás snil o tom, že nastoupí na prestižní institut. Otec na nás sice nebyl hodný, ale slíbil, že nám vzdělání zaplatí, a své slovo dodržel. Úspěšně jsme nastoupili a vystudovali a získali obory, o kterých jsme snili. A pak se stalo, že náš otec zemřel. Zanechal po sobě dobré dědictví. Jeho poslední paní nedostala nic – prostě si ho nestihla vzít. A my všichni jsme se stali právoplatnými majiteli jeho firmy a velkých peněžních účtů. Pokračovali jsme v rozvoji podniku. A přišel čas, kdy jsme museli odejít do zahraničí a otevřít pobočku.
Rozhodli jsme se, že tuto pobočku povedu já. Nabídl jsem se, že s sebou vezmu naši matku – ta si víc než kdo jiný zasloužila odjet do teplých krajin. Sestra a bratr můj nápad podpořili. A pak přišel den, kdy jsme museli odjet. A pak najednou přijela moje vlastní matka. Okamžitě jsem ji poznal. Moje dětská paměť zachytila její podobu na mnoho let. Když se dozvěděla, že odjíždím, najednou se rozhodla, že si na mě vzpomene: “Synu, já jsem tvoje skutečná matka. “Synu, já jsem tvá skutečná matka! Copak jsi na mě zapomněl? Už jsi tak dospělý. A já jsem byla tak smutná a měla jsem o tvůj život strach. Pojďme konečně žít spolu!” Udivila mě její drzost: “Samozřejmě, že si tě pamatuji. “Samozřejmě, že si tě pamatuju! Vzpomínám si, jak jsi utekla ode dveří a nechala mě tu úplně malou. A ty nejsi moje máma. Moje máma teď jde se mnou. A já tě ani nechci znát.” Otočil se a odešel. A já toho ani trochu nelituji. Moje matka je ta, která se nebála vzít manželovi dítě od cizího člověka,
kteří mě vychovali v lásce a náklonnosti. Seděla se mnou, když jsem byla nemocná, byla u toho, když mi poprvé zlomili srdce, uklidňovala mě po hádkách s kamarády, učila mě, odpouštěla mi moje lumpárny a hlouposti, tolerovala moje rozmary v pubertě, nikdy mi nepřipomínala, že nejsem její. Pro ni jsem se stal synem, pro mě se stala matkou! Žádnou jinou matku nemám! Odjeli jsme s ní do jiné země. Tam jsem se seznámil se svou budoucí ženou, moje matka si ji velmi oblíbila a mají spolu dobrý vztah. Máma se mi do mého osobního štěstí nemíchala, navíc se rozhodla žít svůj vlastní život. Seznámila se s příjemným mužem a já jsem byla pro. Své štěstí si zasloužila! Teď máma hodně cestuje, často navštěvuje své děti a vnoučata. Dívám se jí do radostných očí a uvědomuji si, že jsem ráda, že ji mám ve svém životě. Je to můj anděl strážný!\
