V práci máme nového zaměstnance. Je to slušná a sympatická žena. Volala mi v pátek večer. – Ahoj, Anno. Jak se máš? – Mám se dobře. A ty? – Stejně. Co plánujete na neděli? – Odpočinek doma. – To nezní moc optimisticky. Navrhuji něco zábavnějšího. Co říkáš na dovolenou v přírodě? Pojedeme na venkov. Budeme grilovat. Odpočineme si v přírodě, než přijdou deště. Je tam tak krásně. Lesy, čerstvý vzduch a všechny ostatní radosti venkovského života. – Jsem pro! “Děkuji za nabídku.” – Pak je to dohodnuto. Uvař maso a v neděli ráno nás vyzvedni.
V sobotu jsem koupil tři kila vepřového a naložil ho. Koupil jsem nějakou zeleninu, pár plátků pita chleba, láhev dobrého vína a dort jako dezert. Myslel jsem si, že to stačí, protože oni budou chtít také jíst. V neděli ráno jsme s manželem a dítětem vyrazili ke kolegovi. Venku už na nás čekali – manželé a dvě děti. Trochu mě překvapilo, že nemají žádné tašky s jídlem, ale myslela jsem si, že na dače už mají všechno, co potřebují. A tak jsme dorazili. Bylo to opravdu skvělé místo. Malý domek stál přímo pod borovicemi. Krásný a útulný. Uprostřed dvora stál gril a stůl s lavicemi. Všechno pod stříškou. Jídlo jsme si vyndávali z kufru.
Muži rozdělali oheň a grilovali, děti si začaly hrát a můj kolega mě provedl po pozemku a po dače. Ukázala mi, co kde roste. Řekla mi, že tu často tráví léto. Nakonec nás muži zavolali ke stolu. Byla jsem velmi překvapená, když jsem zjistila, že na stole je jen to, co jsme připravili. Šiškebab byl prostě k sežrání. Pak jsme si dali čaj a koláč. A pak jsme šli domů. Svezli jsme kolegyni a její rodinu k nim domů. Když se s námi loučila, řekla nám, abychom příště naložili více masa. Nic jsem jí na to neřekl. Ale na grilování s těmihle darmožrouty už chodit nebudu.
