Zatímco všechny dívky byly vždycky přitahovány svými matkami, u mě to bylo jiné. Svého otce jsem velmi milovala, byl pro mě nejdůležitější osobou. Ale můj vztah s matkou nefungoval. Matka mě nikdy nepochválila, často mi nadávala a křičela na mě. Jako dítě mě dokázala na několik hodin zavřít do kouta a jako dospělého mě dokázala uhodit do obličeje. Když si toho otec všiml, vždycky ji okřikl a zastal se mě. Později se matka před otcem chovala zdrženlivě, ale chladně, a jakmile odešel do práce, začala znovu. Dívala jsem se na své kamarádky, které své matky velmi milují, a prostě jsem je nechápala. Když jsem končila školu, dozvěděla jsem se strašnou zprávu, že můj otec zemřel.
Už to nemohl vydržet, neměl čas, aby mě viděl odmaturovat. Po škole jsem šel na univerzitu. Tam jsem potkala svého přítele, který mě požádal o ruku. Ale když se moje máma dozvěděla, že s Kirillem chodíme, začala mi nadávat, že jsem padlá žena. Kirill mě představil svým rodičům. Byla jsem strašně vyděšená, ale oni mě přijali jako vlastní dceru. Nikdy jsem necítila tolik lásky v jedné rodině, okamžitě jsem se pro ně stala blízkým člověkem. Posledním krokem bylo představení mé matky Kirillovi. Ten věděl o mém složitém vztahu s matkou, takže byl připraven na hodně.
Ale to, co mi matka řekla, jsem nečekal ani já. Řekl jsem, že je velká škoda, že se otec této chvíle nedožil. A matka mi odpověděla: “Co na tom záleží? Stejně nebyl doopravdy tvůj. A tvůj biologický otec žije a popíjí někde pod plotem. Když zjistil, že jsem těhotná, opustil mě. Byl ti rok, když se objevil tvůj nevlastní otec. Celou tu dobu jsem žila s představou, že je to můj pravý táta. Ale i po téhle zprávě ho pořád miluju. A po svém biologickém otci ani pátrat nehodlám. Moje matka na svatbu nepřišla, říkala, že má moc práce. Jsem ráda, že nepřišla, protože by mi mohla zkazit všechnu zábavu.
