Minulý týden jsem cestoval autobusem, byl úplně plný lidí. Nebyl to městský autobus, jen jsem měl jet z města do vesnice mé matky. Bylo tam jen jedno volné místo. A cestou do jedné vesnice nastoupila do autobusu cizí žena. A byla divná od hlavy až k patě, protože byla velmi hlučná a okamžitě vzbudila velkou pozornost. Žena byla při těle, špatně se jí šlo do schodů, měla na sobě špinavý ovčí kožich, ale to jí nevadilo. Se zablácenými botami kráčela podél autobusu. Žena si sedla na prázdné sedadlo, ale byla s ní i její dospívající čtrnáctiletá dcera.
Když však žena spatřila řidičovy oči, okamžitě řekla: “Jsem matka mnoha dětí. Sám starosta města mi za to dal prémii. Takže já za své děti platit nebudu, mám jich osm! Když zaplatím za všechny v autobuse, nezbude mi nic na chleba. A čím je pak budu krmit? Aby se nezapletl do hádky, řidič mlčel a nechal čtrnáctiletou dívku jet zadarmo. Spokojená žena seděla na svém místě a usmívala se, pyšná na své vítězství. Pak její pohled padl na roztomilou dívku sedící naproti ní. Dívka napůl spala a bylo vidět, že je velmi unavená.
Ženě to ale bylo jedno, začala dívku budit a říkat: “Proč tady sedíš? Copak nevidíte, že tam stojí dítě a čeká na místo? Ustup, nedělej, že spíš, a nic nevidíš. -Ženo, jakým právem se mě na to ptáš? Pracuji v nemocnici na několik směn. Máme za sebou spoustu operací a já jsem se už několik dní pořádně nevyspala. Takže jdu domů a sedím na místě, které jsem si zaplatil. A na své dítě jste nedal ani korunu. Žena si okamžitě začala prohlížet cestující v autobuse. Čekala, že ji někdo podpoří. Ale nestalo se tak. Domnívám se, že dívka správně odpověděla nevychované osobě, která nehodlala zaplatit.
