Vychovával mě pouze můj otec. Na matku si nepamatuji. Ani příbuzní mi o ní nic neřekli. Jednou jsem měl maturitní večírek; otec mi dal jen peníze na oblečení, ale nepogratuloval mi a nepřišel se na mě podívat. Všichni byli se svými rodiči a já byla sama. V den mé svatby, na kterou mi otec dal peníze, také nepřišel. Se snoubenkou jsme mu volaly, ale otec nic neslyšel. Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nebudu mlčet, zavolal jsem otci a všechno mu řekl. Tehdy jsem se však dozvěděla celou pravdu o jeho životě…..
V mém životě se stalo, že mě vychovával a vzdělával svobodný otec. Vlastní matku si vůbec nepamatuji a téměř nikdy jsem o ní neslyšel. Zpočátku jsem se otce na matku ptal velmi často, zejména když jsem byl malý, ale on nějak náhle změnil téma a dal mi najevo, že se k ní nemám vracet. Samozřejmě mě zajímalo, kdo je ta žena a proč mi o ní ani naši příbuzní nechtějí nic říct, ale nechtěla jsem se s otcem hádat.
Ani můj vztah s otcem nebyl takový jako s ostatními dětmi. Své rodičovské povinnosti plnil skvěle: krmil mě, oblékal, obouval, pomáhal mi s učením; pomáhal mi řešit všechny problémy, které jsem potřeboval. Byly to však věci, které dítě zpravidla nezajímají.
Ale když šlo o něco víc, o nějakou rodičovskou vřelost nebo porozumění, jako by tam otec nebyl – vytrvale mě ignoroval, nevěnoval mi příliš pozornosti, nehrál si se mnou jako jiní rodiče se svými dětmi. Zdálo se, že otci na mně vůbec nezáleží. Když jsem byl ještě velmi malý chlapec, vkrádala se mi do hlavy myšlenka, že mě otec vůbec nemá rád. Nedával mi najevo žádnou nelibost, ale já jsem jasně viděl a chápal, že tady láska není cítit, že jde o něco úplně jiného. O jeho lhostejnosti vůči mně mohu vyprávět dlouho, dlouho.Jednou to byl můj maturitní večírek ve škole. Dal mi jen peníze na oblečení a to bylo všechno. Ani mi nepogratuloval a nepřišel se na mě podívat. Všichni byli s rodiči a já byla sama. Potkal jsem dívku, zamiloval se a vzali jsme se. Na svatbě byla spousta hostů, ale můj otec tam nebyl, prostě nepřišel, nechtěl být přítomen mému nejšťastnějšímu dni v životě.
I když jsme mu se snoubenkou mnohokrát volali a psali. Když se nám narodilo dítě, ani nám nepogratuloval, natož aby nás navštívil. Poslali jsme mu fotky vnoučete na internet, ani se na ně nepodíval. Jednou jsem měla v práci firemní akci, po které mě zastoupil zástupce; už jsem nemohla mlčet, chtěla jsem otci říct všechno, co si o jeho chování za ta léta myslím.
Nechápala jsem, proč mě ignoruje, když ho miluji a chci, aby tu pro mě byl až do konce života. Zavolala jsem mu a řekla mu všechno, co se za ty roky mého života nahromadilo, vyjádřila jsem mu všechno, co mi leželo na srdci. Že jsem měla celé ty roky těžký život a tak dále. Už si nepamatuji, jak dlouho jsem mluvil. Otec mě klidně a trpělivě vyslechl a pak mi tiše řekl: „Já nejsem tvůj pravý otec.“ Ukázalo se, že když se oženil s mou matkou, už mě měla.
Pak mě kvůli němu opustila a odešla hledat lepší život, načež se o mě nikdy nezajímala a nedala o sobě vědět. Ani moje rodina o ní už nikdy neslyšela. Otec nechtěl, abych skončil v sirotčinci. Právě teď procházím životním obdobím; nevím, co mám dělat. Mám svého otce moc ráda, je jako moje rodina, a teď, když znám pravdu, si ho vážím ještě víc, ale nechápu, proč nechce být se mnou….
