Syn Klavdie, který se podruhé oženil, přivedl svou ženu a nevlastní dceru, dvanáctiletou Ljudu, aby se s matkou seznámil. Bylo to začátkem července. Když se po víkendu vraceli do města, rozhodli se nechat dívku týden ve vesnici. V pondělí ráno to Klavdija vnučce řekla: Dívka byla překvapená: -Lyudo, jdi k vodovodnímu kohoutku. -Kam, kam, jdi? -Dívka byla překvapená: -Babičko Klav, ty máš v kuchyni kohoutek.
“-Saša, zámečník, zavřel vodu. Potřebuje vyměnit ventil. Nic nemá. -Nikam nejdu. Kohoutek musí být puštěný. – Tak to si budeš muset umýt obličej dešťovou vodou. Tady, v sudu.
– “Ale jsou v ní červi, bab Klav.” “Jiná voda tu není.” “Dobře, ukaž mi, kde máš kolonu…” Ljuda si nejdřív přinesla vodu na umytí obličeje, pak šla pro vodu na vaření, pak pro vodu na… Zkrátka šla celkem šestkrát. Pak se zeptala: “Kde bydlí zámečník?”
“Tamhle, v tomhle domě,” ukázala Klavdia. “Dobře,” řekla dívka a s odhodlaným výrazem zamířila k zámečníkovu domu. Klavdia se dívala, jak Ljuda o něčem mluví se Sašovou ženou, a zamířila k poli. O dvacet minut později už ustaraná žena pobíhala kolem a hledala vnučku. Pak jí Saša vytáhl naproti traktor a vedle něj seděla Ljuda.
– “Tvůj vyděrač je terorista?” zeptal se Klavdie. “Můj. Co udělala?” “Vběhla před kombajny. Nenechala nás pracovat. Křičela: “Propíchnu všechna kola, jestli neopravíte přívod vody!” “Ne,” řekl jsem. Mávala karafiátem.
“Tady, jdu vám nainstalovat nový ventil.” Saša se najednou vesele zasmál: “Takových podnikatelsky smýšlejících dětí je deset nebo patnáct. Za týden bude vesnice k nepoznání. “Tak co, bandito, chceš řídit traktor?” “Ano!” Ljuda radostně přikývl. Támhle,” Saša ukázal směrem. Třicátého srpna se Ljuda s obtížemi dostal do města. Nechtělo se jí jít. Měla tu tolik nevyřízených účtů. Ale také musela jít do školy…
