Pětapadesátiletá Lida se celý život domnívala, že problémy mezi snachami a tchyněmi jsou přehnané, protože jak by mohly existovat rozdíly mezi dvěma ženami, které upřímně milují stejného člověka? Domnívala se, že dva dospělí lidé vždy najdou společnou řeč. Lída si to myslela až do minulého víkendu:
“Můj syn si k nám na chalupu přivedl přítelkyni. No, jako přítelkyni, teď už jako nevěstu: podali žádost na matrice a svatba bude koncem září. Viděli jsme ji samozřejmě jednou za čas, ale tehdy jsme s ní skoro nemluvili, protože k tomu nebyla příležitost.
Chodí spolu už půl roku. Chodí spolu, ale nebydlí spolu, i když můj syn Michail má samostatný byt. A pak nám syn udělal radost, když řekl, že se bude brzy ženit! A můj muž řekl mému synovi: “Tak si vezmi svou nevěstu na víkend k nám na daču, ať ji lépe poznáme. Novomanželé přijeli v sobotu odpoledne. Lída se samozřejmě na jejich návštěvu připravovala, vařila spoustu různých jídel.
– “Když přijeli, začala jsem prostírat na verandě,” říká Lída. “Řekla jsem hostům: ‘Naděždo, pojď mi pomoct do kuchyně! Tak jsem měla všechno připravené, samozřejmě bych po ní nechtěla, aby loupala brambory! Mohla nanejvýš nakrájet chleba, přinést ubrousky, lžíce nebo vidličky. Podíval jsem se na ni a ona ani nepohnula očima, nesledovala mě! Zůstala s muži u stolu. Seděli, povídali si, smáli se.
Říkala jsem si, dobře, možná mě neslyšela nebo mi nerozuměla. Sama všechno přinesla na stůl, naobědvali jsme se, ona a Mychajlo se zvedli od stolu a šli si dovnitř odpočinout od cesty, my s manželem jsme zůstali umýt nádobí a uklidit stůl. Pokoj pro novomanžele už připravila prozíravá hostitelka Lída. Po odpočinku se vydali k řece, prošli se po vesnici a vrátili se k prostřenému stolu.
– Řekl jsem: “Teď si dáme čaj s koláči a sendviči a večer si ugrilujeme kebab. Naděždo, nakrájej ten sýr, prosím! A ona mi řekla: “Lído Ivanovno, já mám takové pravidlo: na návštěvě je lepší nic nedělat, odpočívat. Jak mám vědět, jak ten sýr krájíš? Já ho tak nekrájím, proč bych měla? Málem jsem se převrátila!
Řekni mi, jak se dá sýr na chlebíčky krájet “špatně”? Upřímně řečeno, nemám tušení. Další dva dny se Lídina budoucí snacha řídila svým vlastním pravidlem: vůbec nepomáhala s domácími pracemi ani s nádobím. Večer muži grilovali kebab a Nadija stála vedle nich u grilu a horlivě udržovala konverzaci, zatímco Lída krájela zeleninu a prostírala stůl. Mychajlo vycítil, že matka začíná být velmi nešťastná, a dobrovolně se nabídl, že večer umyje nádobí. Lída nehnula ani prstem, aby mu pomohla.
– “Aspoň jsi mohl zvednout talíře ze stolu a odnést je,” překvapí Lídu. A v zásadě jsi je mohl umýt. Naše dača je dobře udržovaná, máme teplou vodu, všechno je čisté, vždycky je tu uklizeno. A nádobí není tolik, jen čtyři talíře. Druhý den ráno si mladí lidé přispali až do oběda, pak se líně odpotáceli ke stolu prostřenému hostitelkou a tam se začali chystat domů – zítra musí do práce, říkali. Naděžda si zásadně ani neustlala postel.
“Asi se bála ustlat jinak než my!” Lída si povzdechla. “Takový zázrak jsem viděla poprvé. Lída je milá žena, má ráda hosty, na její daču často chodí sestra s dětmi, kamarádky, přítelkyně i manželovy kolegyně z práce. A lidé jí vždycky chtějí nějak pomoci.
Moje sestra například vždycky sama vezme nádobí, sklidí ze stolu a umyje ho a nenechá Lídu ani přiblížit se ke dřezu – ty jsi uvařila, já uklízím, a nehádej se! Přátelé s sebou na daču vždycky přinesou nějaké jídlo z domova, už připravené saláty, aby hostitelka nemusela vařit pro všechny, a dokonce ani nejbližším přátelům, kteří přijdou do domu poprvé, hostitelka vždycky nabídne pomoc: nakrájí, posbírá, přinese. Lída samozřejmě všechno odmítá, ale přece jen. “Kéž bych ji mohla požádat, aby na dače něco udělala!
” Žena to nedokáže pochopit. “Zalévat okurky nebo plevel na záhonech. Ale ne! Nabídla se, že si sama nakrájí sýr. Lída z toho byla hodně rozrušená a teď ani neví, jak si vybudovat vztah s budoucí snachou, ani jestli má svým dětem nějak pomáhat, když jí teď nechtějí pomáhat.
