Nikolaj a Alla byli manželé deset let. Měli se velmi rádi a tato láska se v průběhu let stále více upevňovala. Měli nádherné děti. Oba měli práci a dobře vydělávali. Zpočátku bydleli u Mykolových rodičů, ale jeho tchyně neměla Allu ráda. Bylo pro ni těžké denně poslouchat zraňující slova. Nějakou dobu žili u rodičů, ale hádky neustávaly. Mykola také viděl, že Alla se u jeho rodičů necítí dobře. Po dvou letech společného života se rozhodli žít odděleně. Alla a Mykola se rozhodli přestěhovat do pronajatého bytu.
Když byly dětem čtyři roky, Nikolaj se rozhodl najít si práci v zahraničí. Chtěl své ženě a dětem zajistit důstojný život. Alle to nevadilo, ale zůstala sama se dvěma dětmi. Nikolaj se domů téměř nevracel, neustále pracoval a šetřil peníze na koupi bytu. Alla každý den čekala, až se její manžel vrátí. Ten každý měsíc posílal rodině peníze, ale sám si vše odepřel. Jednoho dne si uvědomil, že takhle to dál nejde. Opustil rodinu kvůli téhle prokleté práci. Svou ženu a děti neviděl několik měsíců. Alla na něj naopak přestala čekat, jen řídila domácnost a vychovávala děti.
Mykola si však všiml, že Alla k němu začala být lhostejná. Už nebyly žádné dlouhé rozhovory a slova podpory. Myslel si, že to všechno zmizí, až se otec rodiny vrátí domů. Několik týdnů před Novým rokem se rozhodl, že se k rodině vrátí natrvalo. Nakoupil dárky pro děti a zlaté náušnice pro manželku a nikomu o svém příjezdu neřekl. Když se vrátil domů, nikdo mu neotevřel. Vypadalo to, jako by v domě nikdo nebyl. Slyšel však hudbu vycházející z domu. Nakonec Alla otevřela dveře a s hrůzou spatřila svého manžela. Nikolaj přišel domů a uviděl, že v ložnici je cizí muž. Celé ty měsíce svého manžela podváděla. Nikolaj jí nevěru neodpustil a rozvedli se.
