nkdy jsou zvířata prostě úžasná svou inteligencí. Ne, vím, že zvířata jsou velmi inteligentní, ale ne tak inteligentní… Začněme od začátku. Před několika lety viděla moje sestra před svým pracovištěm kotě. Tak ji fascinovalo svýma smutnýma očima, že si ho Katka vzala domů. Cestou sestra koupila kotěti jídlo a společně se vrátily domů.
Od té doby je Murka vždycky s Katkou, ať jde kamkoli. Jednou musela moje sestra odjet na služební cestu do jiné země a nemohla si Murku vzít s sebou, tak jsem se nabídla, že jí s tím pomůžu. Navíc se mi ze sestřina domu lépe chodilo do práce. Jednoho dne jsem onemocněla. Uvařila jsem si čaj, vzala si všechny léky a rozhodla se, že si zdřímnu,protože se mi hrozně chtělo spát. Jakmile jsem si lehla, Murka začala řvát, doslova řvala, co jí síly stačily.
Myslela jsem, že je jí špatně, protože jsem ji nakrmila, dolila jí do misky vodu, pustila ji, ale nechtěla se uklidnit. Na internetu jsem si našla číslo na veterinární kliniku a rozhodla se, že tam s Murkou půjdu, kdyby ji náhodou něco trápilo… Než jsem odešla, šla jsem si vzít prášek na horečku. Když jsem vešla do kuchyně, ucítila jsem něco, nebo spíš to, že jsem nechala zapnutý plyn, ale bez ohně. Murka mi zachránila život. Svým křikem se mi snažila říct, že jsem v nebezpečí, a já hlupák jsem to nepochopil. Od té doby jsem začal nosit dobroty pro naši Murku s sebou, protože jsem vlastně díky ní zůstal naživu.
