„Desetiletá dívka byla převezena do nemocnice s extrémně nafouknutým břichem. Když k ní lékaři přišli, byli v šoku, když uviděli, co bylo uvnitř…“
Všechno to začalo jednoho obyčejného pondělí. Malá Zosia, 10 let, se vrátila ze školy a stěžovala si mamince, že ji bolí břicho. Ale ne jen tak trochu, ale opravdu hodně. Maminka si myslela, že možná snědla něco zkaženého ve školní jídelně – je známo, že špagety v základních školách bývají podezřelé. Dala jí heřmánkový čaj a řekla jí, ať si lehne do postele.
Ale bolest neodeznívala. Naopak – Zosia měla břicho čím dál tím větší. Po několika hodinách vypadala, jako by byla v osmém měsíci těhotenství.
Maminka zpanikařila. Vzala Zosiu pod paží a okamžitě jely do nejbližší dětské nemocnice. Tam je přijali hned – protože je jasné, malé dítě, obrovské břicho, něco je evidentně v nepořádku.
Lékaři udělali ultrazvuk. A pak… nastalo ticho. Jeden se díval na obrazovku, druhý se díval na něj, třetí zavolal ještě specialistu na diagnostiku.
Zosia, ležící na posteli, se na ně podívala a zeptala se: „Tak co? Budu žít?“
Lékař se usmál, ale spíše nevěřícně. „Zosia… náhodou jsi něco nepolkla? Nějakou hračku?“
Dívka vykulila oči.
„Ne… no možná… někdy… kousky slizu. Ale jen když byl třpytivý.“
A pak se všechno začalo vyjasňovat.
Ukázalo se, že Zosia posledních několik měsíců jedla různé podivné věci. Slajmy, korálky, papírky od bonbónů, dokonce… malé magnety. Tak malé, jaké se často dávají do vzdělávacích sad.
Zosia říkala, že „má ráda, jak křupou a jak se lepí na jazyk“.
Lékaři byli v naprostém šoku. V Zosiině břiše bylo přes 20 magnetů. A právě kvůli nim se střeva slepila – doslova! A to způsobovalo ten obrovský nafouklý břicho.
Bylo třeba jednat rychle. Odvezli ji na operační stůl a několik hodin z ní vytahovali všechny ty „poklady“. Našli také malé kousky plastu, lesklé kuličky, něco, co vypadalo jako část kancelářské sponky… a samozřejmě spoustu třpytivého slizu.
Naštěstí všechno dobře dopadlo. Operace se povedla a Zosia se po několika dnech mohla vrátit domů. Ještě nějakou dobu nesměla jíst nic jiného než jídlo (což, mimochodem, nebylo samozřejmé), ale cítila se už dobře.
Po celé této události nemocnice uspořádala ve školách speciální přednášky o tom, co se smí a co se NESMÍ dávat do pusy. A Zosia? Stala se „varovnou hrdinkou“. Dokonce vystoupila v místní televizi a ukázala svou fotku „s velkým břichem“ se slovy: „Raději sněz jablko než magnet. Vážně.“
Ponaučení z tohoto příběhu? Děti mohou být velmi kreativní… ale některé nápady je lepší nechat v hlavě než v žaludku!
