Ten kluk mě vzal na setkání s rodiči, ale jeho matka mě vyhodila hned ve dveřích.

V den setkání s jeho rodiči jsem byla pekelně nervózní. Dlouho jsem se připravovala: musela jsem se desetkrát převléknout, abych se ujistila, že je všechno perfektní. Moc jsem chtěla, abych se rodičům svého přítele líbila. A když jsem se konečně připravila, nakoupili jsme dárky a šli k nim domů. Můj přítel mě uklidňoval a říkal mi, abych si nedělala takové starosti, protože oni to nevědí. Přesvědčoval mě, že s jeho rodiči budeme určitě vycházet a budeme spolu dobře vycházet. Dojeli jsme k nim domů a vyšli do pátého patra. Zazvonil zvonek, a když jeho matka otevřela dveře, naplnil mě strach. Po krátkém tichu jeho matka řekla drsným hlasem: “Nechci, aby nám ta holka lezla do domu!

A zavřela dveře přímo přede mnou. Umíte si představit tu hrůzu – vyhodila mě hned na prahu. Můj přítel byl překvapený a nechápal, co se děje. Požádal mě, abych mu všechno vysvětlila. Tak jsem mu všechno vyprávěla tak, jak se to stalo. Jde o to, že pár dní předtím jsem šla do banky a ve frontě za mnou stála nějaká žena. Požádala, aby mohla jít napřed, protože přišla pozdě do práce. Bohužel jsem ji musel odmítnout, protože jsem sám spěchal něco důležitého vyřídit. Jak si jistě dovedete představit, tato žena byla matkou mého mladého muže. Později jsem zjistila, že ten den přišla pozdě do práce a dostala pozdější nástup. Proto byla tak naštvaná. Už jsem se psychicky rozešla se svým přítelem a myslela jsem si, že náš vztah skončil.

Ale on si promluvil s rodiči a vysvětlil mi, že nemůžu jinak. Jeho máma ho nejdřív nechtěla poslouchat a byla na mě velmi naštvaná. Říkala, že taková nekulturní holka nemá v jejich rodině co dělat, ale pak se uklidnila. A za dva týdny mě pozvali na návštěvu znovu. S Valentinou Michajlovnou jsme se navzájem omluvily a zbytek večera proběhl v pohodě. Pak přišla naše svatba. Tato krásná žena se stala mou tchyní. A už jsme s ní nikdy neměli žádné problémy. Stali se z nás přátelé, rádi se navštěvujeme a trávíme spolu čas. Na tuto historku si také často vzpomínáme, ne pro doku, ale pro zasmání!

Related Posts