Anna má tři byty: dva dvoupokojové a jeden jednopokojový. Všechny jsou zděděné. Všechny tři pronajímá. Bydlí se svou babičkou v prostorném domě vzdáleném půl hodiny jízdy od centra města. Do práce, která je velmi dobře placená, jezdí vlastním autem. “Nikdy neříkejte lidem hned, že jste nevěsta s velkým věnem. Někteří lidé budou žárlit, jiní budou chtít tvoje peníze,” učila mě vždycky babička. A Hanna se babiččinou radou řídila… “Kéž by mi tahle vesnice nikdy nevkročila do domu!” křičela Halyna Petrivna na svého syna v kuchyni. Hanna, která seděla v obývacím pokoji třípokojového bytu, všechno dobře slyšela. “Jinak s ní budeš muset jít bydlet na vesnici!” “Mami, nech toho. Ona nás slyší,” zamumlal Roma.
– Tak ať slyší. Snad je dost chytrá na to, aby našla cestu ven! Rozhovor utichl. Anna několik minut čekala a doufala, že Roma půjde s ní. Ale chlap, který jí teprve ráno přísahal lásku a slíbil, že sundá měsíc z oblohy, nepřicházel. Raději se choval jako poslušný syn. “Na svobodného člověka, na svobodnou vůli,” pomyslela si Anna, když opouštěla jejich byt. Samozřejmě měla obavy. Koneckonců, milovala Roma (nebo si to myslela?). “Co když se dozvěděl o mém věnu? Nejspíš by se za mnou rozběhl. Ale zradil by mě i jindy. Konec dobrý, všechno dobré. Babička má pravdu. Ach, jakou má pravdu!” Ale ať se Anna utěšovala sebevíc, duše ji z té urážky stále bolela…
Uplynuly tři roky. Během této doby se Anna seznámila se Stasem, zamilovala se do něj a vdala se. A pak přišel den, kdy se se synem odhlašovala z nemocnice a Stas se svými rodiči ji přišel přivítat. Když předávala syna jeho otci, Anna si všimla, že tam stojí Roma a její matka. “Jestli si toho chlapce odvedeš z dětského domova, tak tě vyhodím! “Nechci, aby v mém domě žil syn té kreatury!” zařvala Galina Petrovna. “Mami, ale co je na tom vina mého syna? Vždyť jsi to byla ty, kdo si tuhle kreaturu vybral za manželku! “Je to hodná holka! Z dobré rodiny!” Vzpomínáš si, jak jsi ji chválil? Takže ty jsi zodpovědný za to, že se vzdala dítěte! Co s tím má společného můj syn? “Je čas říct Stasovi o mých bytech,” pomyslela si Anna cestou domů.
