Na obrazovce mého telefonu, pod spalujícím kyperským sluncem, se odehrála scéna, ze které mi v žilách tuhla krev. V mém obýváku, v našem bezpečném úkrytu s Davidem, seděl na gauči naproti neznámému muži v obleku. Neobjímali se, neusmívali se. Mluvili spolu. A mluvili velmi vážně.
Přehlušila jsem zvuk a ignorovala mámino varování. Hlas cizince byl chladný a přesný jako skalpel.
– …přenos dat proběhl. Nic netušili. Váš přístup k agenturním serverům byl klíčový, Davide. Platba bude podle dohody doručena na uvedený účet.
Svět se zhroutil. David, můj manžel, láskyplný a milující David, který ráno vařil kávu a míchal mě hloupými vtipy, prodával obchodní tajemství naší agentury? Dívala jsem se, jak přikyvuje a jeho tvář přijímá grimasu, kterou jsem nikdy předtím neviděla — směs chamtivosti a strachu.
– A Lisa? zeptal se najednou cizinec a mé srdce zamrzlo. – Ona nic neví?
David sklopil zrak. — Ne. Je mimo to. Uvěří všemu, když řeknu, že je to pro naše společné dobro.
V tu chvíli zazvonil zvonek na dveře. David se otřásl a jeho společník okamžitě vlezl do vnitřní kapsy saka. Ale vešla do bytu … moje máma. Její tvář byla přísná a klidná, to jsem viděla jen jednou — když jsem byla vážně nemocná jako dítě.
“Dobrý večer, pánové,” řekla a její hlas nahraný kamerou zněl překvapivě pevně. – Myslím, že máme o čem mluvit. Hlavně s vámi, pane Kellere.
Ten zbledl. – U Ní … Margareta? NePřemýšlel jsem…
– Že nebudu spojovat únik dat ve Steingardt AG s bývalým stážistou, kterého jsem kdysi vyhodila za pokus o průmyslovou špionáž? Byl jsem povolán jako externí bezpečnostní poradce. Představte si můj šok, když jsem v přístupových zprávách viděla jméno mého švagra.
Teprve tehdy jsem to pochopila. Máma nikdy nebyla jen nadržená žena. Byla specialistkou na kybernetickou bezpečnost, géniem ve své profesi, o jehož podrobnostech jsem toho moc nevěděla. Něco tušila, ale nemohla mi to říct přímo, protože se bála, že nebudu věřit, nebo ještě hůř, varuji Davida. Potřebuje nezvratné důkazy. A mou pomoc.
Na nahrávce se matka obrátila na Davida. – A ty. Dala jsem ti šanci, protože jsi udělal mou dceru šťastnou. A vyměnil jste její štěstí za pár překladů?
David se snažil ospravedlnit, mluvil o našich dluzích, o snu o vlastním domě, ale jeho slova byla ztracena v prázdnotě toho, co udělal. Matka chladně oznámila, že vše je zaznamenáno a již předáno na bezpečnostní oddělení agentury a policii. Poradila panu Kellerovi, aby nedělal náhlé pohyby, pokud nechce zhoršit svou situaci.
Vypnula jsem záznam. Třásly se mi ruce. Seděla jsem na břehu teplého moře a můj svět se rozpadal na kusy. Po několika hodinách zazvonil telefon. Máma. Její hlas zněl nyní unaveně a nekonečně smutně.
Liso, Omlouvám se, že jsem tě do toho takhle zatáhla. Nemohla jsem riskovat. Viděla jsem podivné věci v jeho chování, malé částky na účtech někoho jiného, ale potřebovala jsem důkaz. Bez té nahrávky by to vzdal a ty ne … věřila bys mu.
Měla pravdu. Věřila bych tomu. Vše bych vysvětlila stresem a prací.
– Co teď? zeptala jsem se a můj hlas zněl cizí.
– Teď je rozhodnutí na vás. Policie už je oba odvezla. Máš čas přemýšlet. Ve vašem životě právě začala dovolená. Použijte jej k rozhodnutí, jak chcete žít dál.
Zůstala jsem sama, pod hlukem příboje. Hněv, zrada, bolest — všechno se ve mně mísilo. Ale přes tu temnotu pronikla i jiná myšlenka. Mysli na mámu. Udělala to tvrdě, ale správně. Chránila mě, i když jsem ji za to mohla soudit. Podívala se do očí nepohodlné pravdě, abych nežila ve sladké lži. Vzala jsem telefon a vytočila její číslo, abych řekla jen dvě slova, která byla v tu chvíli nejdůležitější.
– Díky, Mami.
