Když se můj syn oženil, rozhodl jsem se, že prodám svůj třípokojový byt: část peněz jsem použil na koupi bytu pro sebe a druhou část peněz jsem dal synovi na byt. On peníze uložil do banky s tím, že musí více šetřit. Je lepší koupit větší byt hned, protože pak budeme mít děti. Mezitím mě požádal, abych zůstal s jeho ženou, aby nemusel utrácet peníze za pronájem bytu. Souhlasila jsem. V jednopokojovém bytě jsem měl velkou místnost: rozhodli jsme se, že ji rozdělíme na dva malé pokoje; postavili jsme stěnu a dopadlo to velmi dobře.
Teď v malém pokoji bydlí můj syn a snacha a já jsem se usadila na pohovce v předsíni. Snacha pracuje z domova na počítači. Takže ráno, když jde syn do práce v kanceláři, snacha si sedne k počítači. V tom spočívají všechny problémy. Své stížnosti na mě začala předávat prostřednictvím mého syna. Že se hlasitě dívám na televizi; když vařím, zapínám rádio nebo hlasitě telefonuju. A tyto zvuky ji ruší při práci. Pak mi syn koupil sluchátka, ale dlouho jsem je nemohl nosit: vydávaly jiný zvuk a pak mě z nich bolela hlava. Raději poslouchám své oblíbené pořady normálně než přes dráty. Pak mi syn navrhl, abych se odpoledne dívala na televizi u sousedů, aby doma nebyl hluk.
-Co mám dělat, mám taky vařit večeři u sousedky? -Mami, rušíš ji svým hlukem při práci. -Tak ať jde pracovat do kanceláře jako všichni normální lidé nebo do knihovny, kde ji nikdo nebude rušit. -Mami, já po tobě nechci, abys seděla a byla potichu, jen tě žádám, abys byla přes den tišší, a večer po práci si dělej, co chceš. -Jsem ve svém domě, stejně si můžu dělat, co chci. Divné je jen to, že přes den, když se snažím v tichosti uvařit vaši večeři, ji ruším. A večer vaše zaměstnankyně všechno s chutí sní, ani nepomůže uvařit nebo umýt nádobí. Také si diktuje své vlastní podmínky. Okamžitě jsem vše řekla svému synovi. Myslím, že jsme zatím neměli žádnou stížnost. Ale nemám představu, jak s nimi teď žít, takhle to už dlouho nejde.
