Moje maminka je charakterní žena. V životě toho hodně prožila, ale nikdy jsem v jejích očích neviděl slzy. Když mi bylo deset a mému bratrovi osm, náš otec zemřel při nehodě na stavbě. Moje matka je prosté venkovské děvče, které mělo devět tříd vzdělání, což znamenalo, že neměla práci. A nemohla se opřít o své starší rodiče, protože i oni potřebovali pomoc a podporu. Každý na maminčině místě by byl zmatený, ale ona rychle našla východisko a našla si práci. Nejprve zametala dvory, pak začala uklízet byty bohatých lidí.
Vzpomínám si, že se domů vracela velmi unavená, ale našla v sobě sílu usmát se na nás a zkontrolovat nám domácí úkoly. Díky její píli si maminka našla lepší práci, a dokonce nám mohla zajistit vzdělání. Nedokážu vyjádřit, jak moc jsem jí vděčná. Když mi bylo čtyřiadvacet, vdala jsem se a přestěhovala se s manželem do Německa. Moje matka zůstala s mým bratrem. Bohužel léta tvrdé práce nezůstala bez následků. S přibývajícím věkem se u mé matky objevily vředy. V Německu jsem si našla dobrou práci a posílala matce peníze na léčbu. Bratr se nedávno oženil.
S manželem jsme se svatby nemohli zúčastnit z pracovních důvodů. Tři měsíce po svatbě mi zavolala moje matka. Její hlas jsem zprvu nepoznala. Nikdy v životě nebyla tak tichá a křehká. – “An, odvez mě odsud pryč. Když jsem na druhém konci telefonu uslyšela vzlykot, byla jsem opravdu zmatená. Moje železná matka plakala! – “Mami, co se stalo? Máma mi řekla, že se jí snacha zbavuje. Nebudu zacházet do podrobností, ale je to prostě hrozné. Nejhorší je, že můj bratr dělá, že si ničeho nevšiml. Ani jsem se neobtěžovala bratrovi volat, prostě jsem si koupila lístek. Je pro mě těžké jednat s někým, kdo by mohl zapomenout, kolik toho pro nás naše matka udělala.
