Matku malé Nasťi ani nestihli odvézt do nemocnice: zemřela v sanitce. Dívka zůstala sama s otcem, který se po narození dcery tři roky jejího života ani nepodílel na její výchově. Uvědomil si, že Nasťa pro něj bude přítěží, a rozhodl se dceru vysadit u rodičů své mrtvé ženy. Doslova vysadil dceru před branou své tchyně a tchána. Jednoduše naplnil několik tašek Nasťiným dětským oblečením a hračkami, naložil ji do auta a nechal to na nich. Rodiče zesnulé ženy ani nestačili vyjít z domu. Muž okamžitě vyložil tašky z auta, zabouchl dveře a beze slova odjel. Prarodiče byli situací šokováni. Bylo to pro ně těžké s malým dítětem, ale přesto do Nasťi vložili srdce i duši.
Nastia je také milovala. Byla k nim velmi připoutaná. Ráda se starala o zahradu, učila se s babičkou vařit a zamilovala si život na venkově. Když šla Nasťa do školy a naučila se číst, probudila se v ní vášeň pro knihy. Ve škole vynikala a její učitelé poradili starým lidem, aby vnučce pomohli s rozhodováním o jejím dalším vzdělání. Na univerzitu se dostala díky zlaté medaili, kterou získala ve škole. Vybrala si obor zemědělská ekonomika. Univerzitu dokončila a odmítla nabídku ucházet se o postgraduální studium. Nasťa se vrátila do vesnice svých prarodičů, rozhlédla se a pak si vzala půjčku na stavbu farmy a vepřína.
Poté začala usilovně pracovat na obnově infrastruktury vesnice. Šla na místní úřad práce, aby sehnala dělníky. V týmu byl štukatér, který pracoval velmi dobře. Nezajímal ho ani plat. A pak ten člověk dokonce žádal, aby mu platili minimální částku jen za jídlo. Když se Nasťa o tomto podivném pracovníkovi dozvěděla, rozhodla se s ním setkat a promluvit si s ním. Chtěla zjistit důvod jeho chování. Muž se při rozhovoru s ní rozplakal a omluvil se. Řekl, že se jí velmi omlouvá, nazval ji svou dcerou a požádal ji, aby ho nevyháněla. Večer Nasťa vyprávěla prarodičům, co se ten den stalo. Když jim to vyprávěla, babička smutně zavrtěla hlavou a řekla jí, aby tomu hlupákovi odpustila.
