Jedna kolegyně mě pozvala na svatbu. Byla jsem v týmu nová, ženicha jsem neznala, ale říkala jsem si, že to bude zábava a že se s kolegy sblížíme. Sešli jsme se s celým týmem a dorazili do sálu. Když jsme vstoupili, všichni hosté už seděli u stolu. Hostů bylo hodně, asi 150, a sál byl krásně barevně vyzdobený. Moji pozornost však upoutalo něco jiného.
Ten pohled! Okamžitě jsem si uvědomil, že to byla láska na první pohled. Díval se na mě a mně se třásla kolena, srdce mi klesalo v hrudi. Byl to můj snoubenec. Po celou dobu oslavy jsem si nemohla najít místo pro sebe, nejedla jsem a nepila. Rozhodla jsem se odejít dřív, protože jsem nechápala, co se děje. Druhý den jsem přišla z práce a on tam na mě čekal. Nechápala jsem, jak jsem se ocitla v jeho autě. Začal mě líbat a já neodmítla.
Strávili jsme spolu celý den. Líbali jsme se, povídali si, nevnímali čas. Vrátili jsme se ke mně a všechno se stalo… Cestou ven slíbil, že si promluví s manželkou o rozvodu. A své slovo dodržel. O pár dní později jsme už bydleli spolu. Nevím, co jí řekl, jak jí vysvětlil situaci. Hlavní je, že mě brzy požádal o ruku a vzali jsme se. No a já jsem samozřejmě dala výpověď v práci. Byla jsem tam nová a samozřejmě ji všichni šifrovali a nadávali mi.
V den výpovědi jsem o sobě slyšela takové věci, že se to nedá popsat slovy. Ani teď nevím, co s ní je. S manželem jsme nikdy nemluvili ani o mé, ani o jeho minulosti. Začali jsme od nuly a teď jsme už tři roky šťastní. Všichni říkali, že to brzy skončí, že se brzy dočkáte rozvodu. Ale ne. Každý den, který spolu trávíme, je pro nás radostí a štěstím.
