Pomozte mi, potřebuji vaši radu. Nevím, co mám dělat, je mi už 35 let. S manželem jsme manželé už 10 let. Když jsme se poznali, okamžitě jsme se do sebe zamilovali. Začal se mi dvořit, každý den mi domlouval románky, bral mě do restaurací, dával mi květiny. O měsíc později jsme se vzali, nemělo smysl to odkládat, zdálo se nám. Láska je to nejdůležitější, ostatní je otázka zisku. Nastěhovala jsem se k němu, nedovolil mi tehdy pracovat, říkal, že žena nemá pracovat vůbec, jakože, odpočívej, drahá, já pro tebe udělám všechno.
V průběhu let vášeň opadla. Do popředí se dostalo domácí násilí. Začal s tím, že je doma špína, i když každý den všechno uklízím. Pak mu přestalo chutnat moje vaření, myslel si, že mámino je lepší, i když k mámě často nejezdil. Skončil u toho, že jsem stará a přibrala jsem, že jsem se zanedbávala. Tak jsem mu to řekla.
– Promiň, miláčku, ale ráno nemůžu běhat, zdraví mi to nedovoluje. A vůbec, od prvního dne, co jsme se potkali, vážím pořád stejně – už mě to nebaví. A třešničkou na dortu bylo, že neutrácím jeho peníze rozumně.” Všechny peníze, které mi dáváš na nákupy, si zapisuji do sešitu, kde jsem je utratila. Není jich dost ani pro naše děti. A ty říkáš, že je utrácím za sebe, že si za ty tři rubly nemůžu dovolit ani spodní kalhotky.
A ano, to ty jsi mi zakázal pracovat, budeš mi to vyčítat? Nevěděla jsem, s kým se o to mám dělit. Šel jsem za kamarádem. Ta mi řekla, ať ho nechám. Mám samozřejmě byt po rodičích a z toho jsem léta šetřila peníze. Ale nevím, co mám dělat. Kdo by mě chtěl? Moje jediná kamarádka mi říká, že jsem krásná, ale můj manžel mi pořád říká “ošklivá”. Nevím, co mám dělat, věřím mu. A odejít nemůžu, už jsem stará a nikdo mě nebude chtít.
