Ihor nabídl neznámé ženě, aby se zdarma ubytovala u něj doma. Ukázalo se, že má jiné plány.

Igor měl v práci zvláštní požadavky – všichni zaměstnanci museli být ženatí. Dlouho se mu dařilo toto nevyslovené pravidlo obcházet, ale nakonec si ho šéf zavolal. Začal mluvit o prestiži jejich firmy, že je to nutné, jinak by si Igor mohl začít hledat novou práci. Musel si někde najít ženu, i kdyby to měla být někdo, kdo bude souhlasit s falešným sňatkem.

Život není snadný, ale Igor měl štěstí. Jel domů autem, když se mu pod kola málem vrhla žena s dítětem v náručí. – “Zbláznil ses?” – “Když bydlíš v zapadákově, tak si dělej, co chceš, ale slituj se nad tím dítětem!” – “Promiň, prosím tě… Přijdu pozdě do práce, ale nikdo z řidičů nezastavil, tak nás prosím vezmi. Prosím.

Cestou se žena, Anita, jak se představila, pocházela z malého města. Neměla manžela, ale měla malého chlapce Aljošu, který se nutně potřeboval dostat do nemocnice v hlavním městě. -“Nevíte náhodou, jestli někdo nemá pokoj k pronájmu? Hledala jsem, ale vaše ceny jsou strašně vysoké. – “Podívám se,” slíbil Igor. Anita jela s Aljošou do nemocnice a večer Igor volal a vyptával se na zdraví dítěte.

Za pět dní matku se synem propustili a Ihor si pro ně přijel. Okamžitě začal s návrhem: -“Anito, vezmi si mě, samozřejmě, všechno bude fiktivní, potřebuji manželství kvůli práci. I pro tebe to bude dobré, potřebuješ se synem po tu dobu někde bydlet, a pak budeš mít povolení k pobytu v hlavním městě, takže se budeš moci dostat na jakoukoli kliniku zdarma.

Stejně nemáte co ztratit, nebojte se. Mám prostorný byt. Anita tiše seděla a dívala se na cestu. Bylo to divné, dokonce velmi divné… ale na druhou stranu to bylo jen fiktivní manželství za oboustranně výhodných podmínek. Souhlasila s ním. Uplynulo šest měsíců, Aljoša absolvoval celou léčbu v Likapu a nic jiného Anitu ve městě nedrželo.

Jen během těchto měsíců žili s Igorem jako skutečná rodina. Udržovala dům v pořádku a vařila večeře. A po práci si hrál s jejím synem. Aljoša k němu přilnul stejně jako ona sama. -“Anito, vezmi si mě,” řekl Igor jedné noci. – “Ach, nemůžu… Už jsem vdaná,” odpověděla Anita. A společně se rozesmáli. Igor na chvíli zapomněl, že oddací list podepsali už dávno. Teď už bylo jen otázkou času, kdy se vezmou. O rok později se jim narodila dcera.

Related Posts