Můj syn ji mlčky vyprovodil – je starší, o 1,5 roku než jeho sestra. O dva dny později se dozvěděla, že v sousedním městě, na jednom z oddělení, potřebují zdravotní sestru. Byla přijata. Podařilo se nám koupit starý dům na okraji města.
Na úvěr. Celou tu dobu byla jako buldozer: nelze se otočit zpět, jen dopředu, aniž by člověk myslel na potíže. Vzpamatovala se, když náklaďák odjel a zanechal za sebou usazený prach a věž z věcí v místnosti s nízkým stropem. Když ze studny zvedla kbelík čisté, chutné vody. Když zapálila kamna a dům se naplnil teplem. V tomhle malém starém domku musí být šťastní!
Štěstí bylo hodně: slunce v malém okně, ranní koupele v řece, teplá veranda, kde je příjemné stát bosýma nohama, první výhonky kopru a mrkve na zahradě, káva k snídani. A vůbec nevadilo, že káva byla nejlevnější, instantní, a k večeři jsme měli libové těstoviny. Ale moje duše byla v klidu.
Chránila jejich malý svět před otcem, který se snažil získat rodinu zpět a vzpomínal na plačící dceru. Nikdy! Po měsíčních splátkách bance jí zbývalo jen málo peněz, ale po několika měsících se “dostala do úzkých” a začala plánovat zůstatky z platu na jídlo a oblečení. Naučila se spoléhat sama na sebe, nefňukat, prostě jít dál.
A děti přivedly zatoulaného psa. Dospívající štěně se sotva drželo na tlapkách, kymácelo se slabostí a dívalo se na ni hnisavýma očima. Dvakrát si lokl teplého mléka a padl k zemi. Po deseti minutách nabral sílu a dal si ještě několik doušků. Přežil. Pak se objevilo kotě. Mělo ohořelé pahýly kníru.
Také přežilo. Všichni přežili. Téměř okamžitě, jakmile jsem si uvědomil, že stojí na vlastních nohou a že na podzim budou mít vlastní zeleninu, jsem zasadil jabloň. Vždycky jsem věřila, že když má člověk vlastní dům a kousek půdy, určitě by měl mít jabloň.” – Jakou chcete?” zeptala se žena, která sazenice prodávala.
– “Nevím,” odpověděla a usmála se, “vezmi si tenhle. Odnesla si větvičku domů a ani ji nenapadlo, že za pár let všechny překvapí medově zbarvená průhledná jablka, ze kterých se dělá výborná šarlotka a úžasně voňavý džem.
Jeden z koutů pozemku se ukázal jako začarovaný: navzdory slunci a otevřenosti byl porostlý zeleným mechem. Malinové větve zde nepřirozeně uschly, jako by byly zasazeny do saharského písku, a ne do hnojené a zavlažované půdy.
Stromek tu stál v hlubokém spánku tři roky, pak mu na tenkém kmeni vyrostl obrovský výrůstek a uschl. Plakala nad ním, jako by to byla milovaná osoba, a pak zasadila švestku. Švestková větvička se po hlučném a přeplněném náměstí, kde byla vystavena, vzpamatovala, vypila spoustu lahodné studniční vody, rozhlédla se kolem sebe, uviděla kolem sebe zelený mechový koberec a vykřikla:
Přesně to jsme potřebovali! Ve třetím roce svého života přinesla tucet prvních plodů a pak v mrazivé, zasněžené zimě zmrzla. Ale neuschla. Následující léto obrostla posledním živým zbytkem kmene hustými větvemi a ve druhém roce byla tak obrostlá švestkami, že se všichni divili a nezapomněli si naplnit kapsy obrovskými hustými a sladkými plody. Dali jí také stromek třešně: Jestli si ho nevezmeš, vyhodíme ho.
Tak ji zasadila. Za tři roky se z třešně stal strom, ale plodů nesl málo. Brzy na jaře k ní přistoupila se sekerou, postavila se k ní… “Dobře, žij. Ještě v srpnu na stromě visely velké, matně lesklé plody se stranami v barvě červené řepy, které opět všechny udivovaly a nezapomínaly vyplivovat pecky. V jejím životě už nebyli žádní muži.
Můj syn převzal všechny mužské domácí práce. A ať to bylo jakkoli těžké, nikdy jsem svého předchozího života nelitovala. Klid, štěstí a pohoda v malém starém domku jsou lepší než život s opilcem v pohodlném bytě. Ví to jako nikdo jiný. Dnes si ráno uvaří drahou kávu. Tu nejlepší kávu. Kupují jí ji její děti. A se šálkem v ruce ráda postává u velkého okna. Ta malá okna jsou pryč, stejně jako starý dům s nízkými stropy.
Protože ten dům je teď jiný: nový, s velkými okny. Na teplé verandě teď leží jiný pes a v křesle na druhé straně sedí kočka… Ale na jaře budou kvést stejné stromy, které všechny potěší sladkými jablky, obrovskými švestkami a roztroušenými vínovými třešněmi. A bude vařit marmeládu a péct charlottu. A dům bude sladce vonět vanilkou, skořicí a štěstím…
