První rok po přestěhování do hlavního města nosil Pavlo rodičům polovinu svého platu. Po usazení v metropoli mladík snížil podíl plateb rodičům z 1/2 na 1/4, což vyvolalo nelibost rodičů.
Pavlo byl však odhodlán koupit dům, a tak mlčky snášel matčino reptání a otcovy šikmé pohledy. Od třetího roku života v hlavním městě začal syn posílat rodičům 1/10 svého platu. “Koupil jsem si třípokojový byt,” oznámil rodičům. “Gratuluji,” odpověděla suše matka.
– “Ušetřil jsi třicet tisíc pro matku a otce?” “To je čtvrtina mého příjmu. “Takže jsi pět let šetřil na otce a matku a teď nás budeš držet na hladovce?” “Buduju si život,” byl Pavel klidný. “Co se týče tebe, tak jsem ti sem napsal, co si pamatuju a co jsem si ujasnil z bankovních převodů.
Za šest let jsem ti dal milion s pěkným ocáskem. Ty jsi to prostě sežral. A to i přesto, že bydlíš ve vlastním bytě, a ne v hlavním městě, kde jsou ceny mnohem vyšší.
Matka s otcem si vyměnili nechápavé pohledy. “Tak kroťte své choutky a zvykejte si, že vám budu posílat peníze, kdykoli budu moci a kolik budu moci,” pokračoval Pavel. “Jsou ještě nějaké rodiny, kde by syn tak krutě týral své rodiče?”
“A ty zajdi za sousedy, za příbuznými, zeptej se jich, komu ještě jejich děti poslaly za šest let milion na jídlo a oblečení. Budeš se divit, mami. A pak jim řekni, jakého máš špatného syna, který se vysmívá svým rodičům. Pavlo považoval rozhovor za ukončený, vstal, popadl cestovní tašku a odešel…
