Děti a vnuci by se měli ke svým starším rodičům chovat s úctou. Bohužel tomu tak vždy není. I ti nejlepší rodiče se mohou ve stáří stát pro své děti přítěží. Někteří tvrdí, že je ve stáří potká stejný osud. Rodiče však mohou i přes své stáří a nedostatek sil své nedbalé děti potrestat. Příkladem toho je příběh Zinaidy Vasiljevny.
Zinaida Vasiljevna prožila dlouhý a podle svého mínění šťastný život. Její mladá léta zastínila válka, ale pak se vše zlepšilo. Celý život pracovala v továrně. Měla manžela a dvě děti – Lizu a Leonida. Její manžel bohužel zemřel ve věku 50 let na následky zranění, které utrpěl během války.
Za své pracovní zásluhy dostala Zinaida Vasiljevna kdysi byt, kde žila se svou rodinou. Děti vyrostly a založily vlastní rodiny. Její syn i dcera měli s bydlením vlastní potíže, a tak se hned po její smrti
Po otcově smrti se bratr a sestra začali hádat a dělit se o matčin byt. Ani jeden z nich se své staré matce nevěnoval. Liza a Leonid se za své hádky a skandály nestyděli, ani když bylo jejich matce 94 let. Zinaida Vasiljevna už byla stará.
Ne vždy měla sílu otevřít oči. Slyšela však všechno, co si její děti povídaly. Sourozenci si navzájem dokazovali, kdo z nich má na byt větší právo. Líza tvrdila, že byt potřebuje víc. Čekala druhé dítě a její nejstarší dcera Rita už byla dospělá a zakládala si vlastní osobní život.
Kromě toho se Lisa domnívala, že Leonid by měl jako muž zajistit své rodině bydlení sám. Leonid měl také vlastní děti a ty potřebovaly vlastní byt. Leonid věřil, že manžel jeho sestry by se také mohl postarat o svou rodinu. Během těchto hádek děti na matku ani nepomyslely.
Byla stále naživu a žila v tomto bytě. Jaký osud čekal Zinaidu Vasylivnu? Ve skutečnosti děti myslely na svou matku. Zinaida Vasylivna zjevně stála v cestě tomu, aby si byt nějak rozdělily nebo ho jednomu z nich vzaly. Bylo třeba nějak rozhodnout o jejím osudu.
Bratr a sestra našli velmi vhodné řešení. Rozhodli se poslat matku do domova důchodců. Leonid a Liza Zinaidu Vasiljevnu ujistili, že se tam bude mít dobře. Starali by se tam o ni zkušení odborníci. Leonid dokonce označil domov důchodců za skutečné letovisko a vyjádřil přání, že by tam sám chtěl jít. Zinaida Vasiljevna už byla v péči.
Pravidelně k ní domů docházela zdravotní sestra. Její služby platily její děti, protože neměly čas matku často navštěvovat. Poté, co jejich babička rázně odmítla přestěhování do pečovatelského domu, odmítly děti pečovatelku platit. Slova dětí Zinaidu Vasylivnu hluboce ranila.
Vzpomínala, jak vyrůstaly její děti a jak se jí narodila vnoučata. Liza a Leonid nebyli tak bezcitní lidé. Líza jednou matce řekla, že ji takovou udělal život. Člověk se musí neustále otáčet a přemýšlet, jak žít svůj život.
Ale Zinaida Vasiljevna nechce na nikoho myslet. Její babička nechtěla opustit svůj byt, protože toto místo jí bylo drahé. Prožila tu se svým manželem nejlepší léta svého života. Byla tu šťastná. Také chtěla zemřít ve svém domově, ne v cizím koutě. Naštěstí babička nezůstala sama. Její skutečnou záchranou byla zdravotní sestra Dáša, které Zinaidiny děti přestaly platit. Dívka se bezdůvodně rozhodla babičku navštívit.
Dříve pracovala v domově důchodců a věděla, jak to v takových zařízeních chodí. Dáša chodila za Zinaidou Vasiljevnou každý den, uklízela byt, vařila obědy a se vším babičce pomáhala. Stará žena Dášinu pomoc odmítala.
Koneckonců je ještě mladá a potřebuje si vydělat na živobytí. Ale Dáša udělala to, co jí velelo svědomí. Sama Dasha si musela najít práci v obchodě na noční směny, aby se uživila. Spala velmi málo, ale neustále podporovala Zinaidu Vasiljevnu. Dáša neměla žádnou rodinu. Její rodiče zemřeli při autonehodě a starší žena se stala její skutečnou rodinou. Jednoho dne přišla Zinaidu Vasiljevnu navštívit její vnučka Rita se svým přítelem.
Mladí lidé chtěli svou pozorností roztavit babiččino srdce. Mysleli si, že tak alespoň pochopí, že pro ni bude lepší, když jim uvolní byt. Zinaida Vasiljevna byla zpočátku šťastná. Začala vnučce a jejímu příteli vyprávět o svém životě, o letech studií a o válce. Ale Ritu to přestalo bavit a požádala o změnu tématu. Pak babička vnučku vyhodila a požádala ji, aby se už nevracela. Další rána přišla od jejího syna.
Zinaida Vasiljevna právě vyšla ven a on rychle vjel autem před její matku a vyděsil ji. Pak ji sám odvezl do nemocnice a doufal, že tam zemře na infarkt. Lékaři vyslovili tu nejhorší možnou prognózu, ale Zinaida Vasiljevna žila dál, i když nenabyla vědomí. V nemocnici strávila měsíc. Její děti ji nikdy nepřišly navštívit. Babičku navštěvovala jen Dáša.
Za ní chodili lékaři, když potřebovali léky. Její děti a vnoučata přišly za Zinaidou Vasiljevnou až po jejím propuštění. Dáša je viděla, ale neodvážila se k nim přiblížit. Teprve druhý den přišla Dáša k Zinaidě domů a našla ji v prázdném bytě mrtvou. Krátce nato přijeli Liza a Leonid a požádali Dášu, aby odešla.
O týden později Dáše zavolala policie. Ukázalo se, že starší žena odkázala svůj byt Dáše. Její děti šly na policii, protože si myslely, že Dáša je podvodnice. Dáša se s nimi setkala na policejní stanici. Leonid a Lisa jí vyhrožovali smrtí, pokud se nevzdá dědictví. Dáša odešla, ale byt nevydala.
Rozhodla se byt prodat a výtěžek použít na otevření domova důchodců s teplým a útulným prostředím, kde by se ke starým lidem chovali s láskou a úctou. Opuštění staří lidé by měli alespoň na sklonku svých dnů zažít opravdové štěstí, o které byli připraveni kvůli sobectví a krutosti svých dětí.
