Je tolik věcí, které nám změní život, a většinou se stanou nečekaně. To byl i můj případ. už mnoho let žiji sama ve městě. Moje matka zůstala na venkově. Dokud žila s tátou, bylo v naší rodině všechno v pořádku.
A pak zemřel. Máma nemohla zůstat sama, hodně se změnila, chovala se jako malé dítě. Když jsem ji přijela navštívit příště, moc dobře jsem si uvědomila, že už tu nemůže zůstat sama. Potřebovala neustálou péči a nechat ji na vesnici bylo prostě nemožné.
Nechtěla být sama, bála se, že zase odjedu domů do města a nechám ji tu samotnou, a pokaždé mě prosila, abych s ní zůstala ještě aspoň jeden den. Udělal jsem tedy pro sebe dobré rozhodnutí – odjížděl jsem s maminkou do svého města natrvalo. Máma si zabalila svůj vlastní život do jednoho balíčku.
Polštář a novou postel, kterou jsem jí dal už dávno; z nějakého důvodu si ji nechávala. Nic jsem nenamítal. Ať si vezme, co chce. Možná jsou to její oblíbené věci. Nebo to možná byl její zvyk spát ve vlastních věcech. Koneckonců matka za celý svůj život necestovala daleko od vesnice, jen do města za obchodem, a to ještě jen s otcem. Žila klidným životem. Je jí už přes osmdesát let. Když překročí malý práh, drží se za zárubeň.
Pořád se jí stýská po vesnici, po domově, protože tam prožila celý život, ale když si vedle ní sednu, matka je šťastnější. Maminka také miluje ticho. Často sedává ve svém pokoji a čte si modlitby. Už skoro dva týdny bydlí maminka se mnou, trochu si zvykla a je jí se mnou dobře. Naprosto mi ve všem důvěřuje a má upřímnou radost jako dítě, když přijdu z práce – pokaždé mi běží naproti.
Hladila jsem ji po šedivé hlavičce a společně jsme šly do kuchyně připravit večeři. Od té doby, co se mnou maminka žije, je i můj život smysluplnější a zdá se, že je v něm více světla, tepla a laskavosti: pokaždé po práci spěchám domů s vědomím, že na ni vždycky čekám. Myslím, že se to neobešlo bez maminčiných modliteb, její upřímné víry v dobro a lásku
. Můj byt se teď díky rukám nejbližšího člověka mění v opravdovou rozkvetlou zahradu. Všude vládne útulnost a klid. Mám z ní teď velkou radost, jsem jako dítě, které vzpomíná na své dětství; a to mě tak hřeje. Doufám, že je se mnou spokojená i moje maminka. Nízko se ti klaním, má drahá maminko, chci, abys se mnou byla ještě dlouho, vážím si každého dne, kdy jsi se mnou.
