Mychajlova matka často přicházela do jeho domu bez ohlášení. Domnívala se, že když jde o jejího syna, není třeba ho varovat. Míšově ženě Lídě se to nelíbilo, ale nemohla si pomoci, nemohla tchyni vyhodit z domu. Ale tchyně si výslovně vybrala dobu, kdy Lída nebyla doma a v bytě byl jen její syn.
Vymlouvala se na to, že jsou zaprášené police, a lezla po policích ve skříni nahoru a dolů. Pro Lídu to bylo velmi nepříjemné. A jednoho dne si Lída všimla, že jejich společné peníze mizí. Obě si zapisovaly, za co Lída s Míšou utrácejí, protože šetřily na svůj velký sen: dovolenou u moře.
Ale na konci měsíce většina peněz chyběla. Večer si pak sedli a začali počítat, kdo kolik za měsíc utratil. A ukázalo se, že nikdo z nich chybějící peníze neutratil. – “Míšo, nezlob se, ale od té doby, co se vrátila tvoje máma domů, jsem si všiml, že se peníze ztrácejí.
-Já vlastně taky. Jednou jsem ji při tom dokonce přistihl, říkala, že utírá prach, ale všiml jsem si, že bankovku nedbale svírá v ruce. Zeptal jsem se jí, proč mi bere peníze, a máma řekla, že jsem její syn, takže si může vzít peněz, kolik chce. -To není omluva, máme rodinu a vlastní výdaje.
Navíc tvůj otec dobře vydělává a dává tvé matce peníze, tak proč ti je bere, aniž by se tě zeptala? -Pravděpodobně proto, aby si pohladila ego a řekla, že si může vzít peníze od svého syna -Navrhuji, abychom do domu umístili trezor, jsem si jistý, že se peníze neztratí. Míša koupila trezor a dokonce ho připevnila na polici skříně, aby s ním nešlo hýbat.
-Synu, proč jsi sem dal trezor, máš tu miliony? -Ano, mami, a diamanty a diamanty. -Ty si děláš legraci, nemáš za co utrácet peníze, když sis sem dal trezor, – začala se rozhořčovat matka a Míša byl opět přesvědčen, že problém je v ní.
